O měsíci květnu bychom mohli spolu s našimi vnuky prohlásit :"Bylo to hustý!" V tomto měsíci jsme měli uskutečnit několik žánrově rozdílných vystoupení . Úterní zkouška se konala den před posledním celovečerním zpíváním pro firmu PBT, která avízovala účast 170 pozvaných na hotel RELAX. Ukázalo se, že to pro nás nebude  žádný "relax", ale tvrdý oříšek. Abych naplnil program dostatečným počtem písniček z našeho kraje, jak si přáli zákazníci, musel jsem sáhnout i po věcech méně známých. Pro dotažení složitějších jsem neváhal pozval ještě ve středu dopoledne na zkoušku Mirka a místo sborového zpěvu nasázel do programu  místy sóla. Za to, že se na poslední chvíli cosi změnilo mně chlapi pochvalu neudělili. O podobných nápadech by určitě mohli hodně vyprávět "Hútci". I když jsem Ogarům vysvětlil, že hlavním důvodem změn je, abych je udržel v pozornosti, nevypadalo to, že bych je přesvědčil. Zasvěcený poctivec Jirka neváhal a provedl přímo na místě před dvacátou hodinou, kdy jsme už měli vystupovat krátké školení posádky a také bylo možné zkusit neobvyklé postavení skupiny, která byla tentokrát více než v plném počtu. Přišli houslisté Toník a Jožka a k base se postavil náš kamarád, výborný zpěvák a člen Rožnovských Ogarů Pavel. Ten i přes své značné vytíženíní se rozhodl, že nám s náročnou akcí pomůže a tak jsme s cimbálem vytvořili opravdickou cimbálovku. Tato šťastná, ojedinělá okolnost se projevila i v mohutném a radostném zpěvu Rožnovských Ogarů, jaký jsem od nich ještě neslyšel.

Začátek pro nás začal příjemně, pozváním na raut, kde byl jak je u renomovaných firem zvykem výběr vybraných jídel a pití. Došlo samozřejmě i na zpěv, který jsme zaháljili naší znělkou, po které následovaly připravené bloky písní. Brzy jsem ale pochopil, že musím vypustit sóla, protože po počátečním relativním klidu v sále začal hluk opět narůstat, takže to vypadalo jako na zahradě u včelaře Miloše. Přidali jsme na hlase a dotáhli první část programu do konce.

Během přestávky se s námi pořadatelé domluvili, že rozdají po sále text v Japonsku známé, populární lidové písně "Ó akiba-wa midori" (naše "Éj lúčka"). Tím chtěli pořádající dokumentovat jak lidové písně přesahují hranice států . Protože jsme ji ve zkouškách natrénovali, bylo naše vystoupení suverénní a museli jsme ho během večera znovu zopakovat. Byl to štˇastný nápad jak zapojit přítomné do zpěvu a když jsme spustili obecně známé valašské  "Beskyde", "Vysoký jalovec" a jiné, byli posluchači naši. Někteří začali s chutí tančit a my jsme byli odměňováni pravidelným potleskem. Řada přítomných i z jiných firem si dala zahrát na přání a přišla nám poděkovat do kinosálu, kde jsme nejen odpočívali o přestávkách, ale stále trénovali písničky a upřesňovali texty. Každý náš další vstup na podium byl očekávaný a bylo vidět, že jsme si přítomné svým zpěvem získali.

Díky chlapi, že jste byli pozorní, že jste vnímali co od vás potřebuju a že jste možná i sami objevili jaké možnosti jsou ve vás skryté.  Honza

Na Dolnopaseckou poutˇse naše parta připravovala téměř na každé letošní zkoušce. Čekali jsme hosty z Bánova a chtěli jsme, atˇmají na Valašsko pěkné vzpomínky. Abychom si byli při poutní mši co nejjistější, domluvila se v neděli na 6 hod ráno zkouška zpěvu a při mši svaté v 7 hod., kterou sloužil Otec Jan,  jsme zpívali. Jak se občas v Rožnově stává, nepřišel varhaník a tak si mohli účastníci mše svaté zazpívat mariánskou píseň netradičně s drnkacími nástroji. Jedna kytara nám sice chyběla, ale i to mělo svůj důvod. Kytaristu Libora přepadlo ráno tisíce much, takže se je snažil honit po chalupě a díky tomu přišel pozdě a bez kytary.

Jak bylo dohodnuto autobus s Bánovjany dojel na 12 hod. , takže se mohlo na faře  ihned zasednout po tradičním vítacím přípitku k jídlu. Místo původně domluveného guláše se na stole objevila kuřecí pochoutka s bramborovým salátem. Jídlo, které zajistily sestry Marie a Helena rozené Hutyrovy, všeci hosté velice chválili. Roznášely se i známé valašské koláče, které upekl Mirek s Helenou a bylo též cosi k zapití. Otec Jan přivítal své farníky a přátele z Bánova hrou na heligonku a později se jako všeho schopný muzigant prezentoval Jurka. Kromě harmoniky vyzkoušel a pochválil i náš farní klavír.

Krásně se nám dařilo díky obratným děvčatům v kuchyni dodržet plánovaný čas a o půl druhé jsme mohli odjet i s korouhvemi na průvod. Tradiční poutˇ byla tentokrát pojata netradičně. Ne s dechovkou, ale se třemi harmonikami,  doprovázenými mohutným zpěvem chlapů z Hútku, Rožnovských Ogarů a Bánovských zpěvulí. Návratem k tradici bylo i Pavlovo předříkávání slok písně, kterou Otec Kamil prokládal modlitbou růžence. V průvodě i při mši svaté, která se za stále krásného počasí vydařila jsme mohli využít pěkný poutní zpěvníček. Petře díky! Otec Jan se sice před závěrečným požehnáním vyjádřil, že na Hútky nemáme, ale i to mně od něho znělo jako pochvala. Po mši svaté nás s Otcem Kamilem odchytli pracovníci televize Noe, takže možná v některých příštích Noevinách budou i záběry z naší pouti.

Všichni přítomní a myslím, že hlavně zpěváci a zpěvačky se těšili na přátelskou veselici, při které se pěvecké skupiny improvizovaně střídaly ve zpěvu valašských a slováckých písniček, za doprovodu harmonik, cimbálu, houslí, kytary, bedny a ozembuchu. Podvečerní májový deštík nás sice občas donutil schovat hudební nástroje, ale zpěváky , které přítomní odměňovali potleskem neodradil. Večer se ještě pokračovalo ve zpěvu v podkroví Koliby, ale protože všechno má svůj konec, doprovodili jsme kolem osmé večer přátele z Bánova k autobusu a zamávali jim na cestu, než se nám ztratili v přítmí nědělního večera.

Chci poděkovat za nabídnutý odpolední guláš,koláče,cukroví a všechno, co pomohli obětaví lidé přípravit pro účastníky pouti.Velké poděkování posílám manželkám Rožnovských Ogarů, které svými výrobky a svou podporou pomohly vytvořit krásné, přátelské nedělní setkání poutníků na Dolních Pasekách.

                                                                                                                                                                                                                                                                             Honza

V pátek 18.5. za krásného, slunného počasí připravilo Valašské Muzeum žehnání nové kapličky, postavené v areálu na Stráni. Sešli jsme se včas a vyzkoušeli jak rozestavení sboru, tak i ozvučení.

Zúčasněné diváky i veřejné činitele MěÚ, okresu a také zástupce ministerstva přívítal ředitel Val.Muzea Vítězslav Koukal. Potom jsme radostně zapěli o podařeném Božím díle. Následovaly další  proslovy veřejných činitelů, mezi které jsme vždy vložili vhodnou píseň. Po duchovním zamyšlení rožnovský farář P.Kamil Obr kapličku požehnal. Pak se zařadil mezi Rožnovské Ogary a spolu s nimi zpíval prosebnou modlitbu k svatému archanděloví Michaelovi, kterému je kaple zasvěcena.

Za zpěvu písní "Kdo mně z pout" a "Ježíš je Pán pánů" byl odpolední program ukončen prohlídkou interiéru, kterému vévodí krásná, dřevěná, polychromovaná socha sv.Michaela.

Na středu pozval klub seniorů a Městský úřad Rožnov p.R. maminky k oslavě svátku matek do Valašského Muzea. V první časti s chutí zazpívali  žáci ZUŠ. Kromě hudební složky vystoupila s hezkým tanečním programem také děvčata z tanečních souborů.

Do druhé části odpoledního programu přispěli  Rožnovští Ogaři jedenáct lidovými písníčkami s doprovodem cimbálu a houslí. Z nich nejvíce zaujaly  "Trnečky". V závěru svého vystoupení změnili "Ogaři" nástroje a repertoár. Za pěkné odezvy  diváků si maminky poslechly populární písně  "Tvé vlasy kvetou" a "Kde je moje máma". Při odchodu z jeviště jsme byli téměř zasypáni kytičkami karafiátů, kterými nás odměnily pořadatelky středeční oslavy.