Určitě se mnozí z Vás zúčastnili "Noci kostelů" v Rožnově.  Já jsem  se podílel na programu "Noc kostelů" v Suché Lozi na Slovácku. Program byl naplněn vyprávěním o poutích spojených s vystavkou obrazů a předmětů, které poutnici přinášeli do svých domovů. Hodnotné bylo  vystoupení mužského a ženských pěveckých souborů z farnosti. Nádherně zharmonizovaná a procítěně zpívaná vynikla píseň "Hoši od Zborova" a také píseň k oslavě svatých Cyrila a Metoděje. Mladí muziganti z Valašska doplnili program dobře nacvičenými barokními skladbamií na cimbál a klarinet a výsledkem byl dlouhotrvající potlesk obecenstva.

Spánku nebylo mnoho a tak jsem s obavami očekával jak proběhne naše tradiční Pasecká pouť. Ve 13 h. jsme se sešli ke krátké zkoušce na naší zahradě a potom se prošli ke křížku u Zemanů, odkud vyšlo poutní procesí. Průběh mše sv.  zajišťovali Rožnovští Ogaří, kteří zazpívali nejen ordinárium P.Olejníka, ale i žalm a oblíbené duchovní písně. Na své si přišla i dechovka, která obohatila jednu z hlavních částí mše fanfárami. Musím říct, že zkoušky se vyplatily a Ogaři zpívali při mši s chutí a bez chyb.

Poutníci, ale i širší veřejnost a hosté se vždy těší na spontánní lidovou zábavu, kde hraje nejen dechovka, ale svůj repertoár nabídnou posluchačům i Ogaři. Protože děvčata připravila a roznášela tradiční frgály, cukroví a vystupující dostali guláš, sud piva a sklénku trnkovéj, měly zpěvy nejen sílu, ale i odezvu. Když jsme se rozcházeli  kolem 19 h., kdekdo kroutil hlavou nad tím, že bez ohledu na předpovědi bylo počasí opět "katalogové" a tradičně pasečanům přálo.

V pátek 2.5. proběhl plánovaný zájezd do sklípku poblíž Pálavy. Nebylo to jen o víně, ale šlo především o další přátelské setkání Rožnovských Ogarů s kamarády souboru Hútek z Bánova. Obě skupiny se v minulých letech setkaly na Bánovském létě a také spolu prožily pouť na Dolních Pasekách.

Protože bych v hodnocení  akce nemusel být objektivní, nechám za sebe promluvit Libora z Bánova, který napsal na stránky Hútku: 

Výlet do Popic se souborem Rožnovští Ogaři byl plánovaný dlouho dopředu. Ogar "Otec otca" (= Jan Mach st.) nás několikrát navštívil na zkoušce a průběžně dolaďoval podrobnosti. Nejprve to vypadalo, že pojedeme v silné sestavě, ale v posledním týdnu se začaly množit omluvenky, až jsme se dostali k číslu 8. Naštěstí mohly některé manželky Hútků, a tak to nakonec nebylo "na ostudu".

Když nastal Den P, byli jsme dle domluvy připraveni u fary a vyčkávali "poschoďák". Autobus přijel na čas. Vystoupilo z něj nepočítaně našich kamarádů a nastalo velké vítání. Dokonce měli připravenu uvítací píseň. Pak už nic nebránilo vyrazit k prvnímu cíli - na zámek do Čejkovic. Tam jsme měli objednaný oběd. Byl chutný a těch knedlíčků ... Pak jsme spolu s jedním Ogarem zašli do jeho domku, který v Čejkovicích má, abychom zkontrolovali jeho Sauvignon. Po cestě jsme obdivovali místní architekturu, hlavně kopání sklepů do pískovcového podloží.

Přejezd do Popic už byl rychlý. Byli jsme uvítáni v rodinném vinařství Žídek, kde jsme nejprve absolvovali výklad a malou ochutnávku. Když jsme zakotvili ve společenské místnosti, začalo se chystat na stůl. Proviantní náčelník Ogarů se zřejmě poučil z chyby výpravy cimrmanů na severní pól, kdy zapomněli znásobit množství dvěma, a pro jistotu násobil deseti. Stoly byly plné dobrot a děvčata po celý večer doplňovala každou vzniklou skulinku novým přídělem Ještě před odjezdem domů byly stoly stejně plné, jako na začátku.K tomu všemu dobré víno. Mně osobně nejvíc chutnala Pálava, kterou jsem měl vždy spíše za babské pití, ale Pálava pana Žídka měla příjemnou kyselinku a byla chuťově taková vyvážená.Díky početné doprovodné hudební složce, posílené o paní Kubaníkovou, se proud písniček nezastavil celý večer. Chvíli zpívali Ogaři, chvíli Hútek, a když se sbory spojily, tak by určitě zahnaly aj křižáky, stejně jako husité u Domažlic. Tabulky v oknech se jen třepaly. Těsně před koncem nahlédly na naši společnost i děvčata ze souboru Hanýsek ze Šakvic, která seděla ve vedlejší budově. A tak se nakonec na setkání dvou mužských sborů tančily a zpívaly aj karičky. Děvčatům to pěkně znělo a snad se potkáme i na nějaké folklórní akci, kde je uvidíme v krojích.

Ani nevím, jak se podařilo nás z dobře zajištěných pozic přesunout do autobusu. Cesta zpátky s kytarou uběhla neskutečně rychle.

Akce nasadila vysokou laťku, která se bude těžko překonávat. Ogaři dík!