Jako každý rok i letos proběhla poslední neděli v měsíci květnu pouť na Dolních Pasekách, spojená s poslední májovou pobožností. Mši sloužil rožnovský farář P.Kamil Obr a koncelebroval jáhen Mgr.Miroslav Frňka. Liturgických zpěvů a žalmu se ujali stejně jako vloni Rožnovští Ogaři, kteří v průběhu mše sv. zazpívali i tři rytmické duchovní písně, závěrečnou k P.Marii. V průběhu mše zahrála také dvě písně dechovka, která provázela hudbou průvod od Zemanova křížku ke kapličce.

Po mši svaté následovalo občerstvení, které připravili pasečané pro poutníky u Koliby a ke kterému opět řízně vyhrávala dechovka. Když se muzikanti odebrali pojíst připravený guláš, nastoupili Rožnovští Ogaři a v silném počtu 15 ti členů rozezněli své mocné hlasy zpěvem známých táhlých písní i rychlých čardášů. Spolu s dechovkou dostali bečku piva a někteří chlapi dokonce donesli okoštovat i svoje pálené. Obětavci z řad obyvatel Pasek a okolí roznášeli nejen vdolky, které chutnaly a šly na dračku, ale také červené a bílé víno. Když  nasycená dechovka odehrála další sérii polek a valčíků, pustili se do zpěvu Ogaři. Potom se šlo také na guláš a protože už bylo po osmnácté hodině své hlavní vystoupení ukončili.  Video

Přesto, že jsme se na zkoušce dohodli a přijali pozvání k vystoupení v Kašavě u příležitosti 270 let posvěcení kostela, začaly se nad ním stahovat mraky. Kromě Štěpána, který leží v nemocnici a dopředu omluvených členů, naše řady i dále z různých důvodů řídly. Nakonec s námi nejelo 7 členů základní sestavy. Také mně po vystoupení na chatě Mír potrápily hlasivky a i když jsem se snažil, ještě to nebylo ono. I z děvčat, která počítala s účastí některá onemocněla. Přesto naši skupinku doplnily: Hanka, Maruška, Zdeňka, Helena a Katka. V Kašavě jsme zahajovali zpěvem při slavnostní mši. Kytara by nám chyběla, proto musíme poděkovat mladému Štěpánovi, že nám vypomohl.

U kostela sv. Kateřiny nás přivítal a poskytl zázemí v místní, čerstvě opravené faře rožnovský rodák P.Jan. Měli jsme připravenou dostatečnou zásobu duchovních písní a také nacvičili žalm a ordinárium. Při mši dala klenba kostela vyniknou houslím, které svým sólovým partem obohatily okamžiky svatého přijímání. Když jsem se po mši zeptal mladé varhanice jak se jí s námi hrálo, tak nás nepřímo ocenila výrokem: "Já jsem se jen bála, abych vám to nekazila". Při východu z kostela nás vítala hudbou žesťová skupina, ke které se přidal náš bubeník.

Dali jsme si po jednéj ze sklénky 0,7 litrú, kterou nám cestu přibalil Milošek z ušetřených zásob a honem do "Orlovny", kde nás v poledne čekal chutný oběd : knedlíčková polévka a řízek se salátem. Ke svlažení bylo pivo, kyselky a později víno, které v zásobě více než přiměřené poskytl  pan farář. K zakousnutí miniaturní vdolečky. Protože tentokrát mezi námi bylo hodně šoférů, usoudili jsme s Petrem v průběhu programu, že víno nevypijem. Abychom utužili naše přátelství s Kašavjany, obešli jsme celý sál a nalévali každému, kdo měl chuť. Kulturní program se vyvijel spontánně. Začali "Komňanští heligonkáři", ke kterým se přidal náš bubeník a další harmonikáři. Se svou heligonkou přišel i pan Zbranek a Isabela, která nejen hrála, ale i zpívala. Pak už nastoupila naše skupina a sálem zazněly osvědčené lidové písně a čardáše. Během odpoledne se tvořily další nečekané hudební skupinky, takže hudební program byl bohatý. V dalších vstupech jsme dali pro zpestření "Japonečku", kde si Mira zahrál sólo na foukací harmoniku. Víťa mu přidržoval mikrofón, aby nikdo v sále nepřišel o požitek. Na přání přítomných jsme zahráli i méně známou píseň z  mého mládí "Dolú přes Fryštáček". Srdce přítomných rozechvěla působivá, citově laděná skladba  "Moje srdce housle jsou" v Jožkově podání. V závěru odpoledne jsme doprovázeli Otce Jana, který si sedl mezi přítomné v sále se svou harmonikou. Hrály se různé písně a zazněly i vojenské se kterými nám pomohl při oslavě v Rožnově. Myslím, že svým vystoupení ve valašské obci Kašava jsme udělali radost nejen domácím, ale i sobě. VIDEO

V úterý 5.5.2015 proběhla v parku u památníku padlých pietní vzpomínka, v rámci oslav sedmdesátého výročí osvobození Rožnova . Zúčasnili se jí zástupci vedení MěÚ, Valaškého muzea, Válečných veteránů a římskokatolické farnosti. V průběhu programu jsme zazpívali tři vojenské písně z první světové války.

Naše vystoupení bylo ohroženo, protože několik dnů před ním onemocněli někteří členové naší skupiny. Bohužel i nosný pilíř hudebního doprovodu, harmonikář Štěpán, který musel do nemocnice se slepým střevem. V nouzi vypomohl náš externí Ogar P.Jan, který přijel se svou harmonikou z Lukova. Nakonec jsme dali dohromady docela slušný orchestr: P.Jan-harmonika, Honza-mandolína, Jožka-housle, Pavel-kytara a Zdeněk-buben. I zpěváci přišli, kteří mohli a opravdu se snažili. Po ukončení programu nám přišel poděkovat starosta MěÚ Rožnov.

Myslím, že jsme svým vystoupením pomohli k důstojné vzpomínce na ty, kteří předčasně a zbytečně zemřeli.  VIDEO

Chata Mír, vysoko položená v horském masivu Černé hory v úbočí Radhoště zažíla v minulosti své vzestupy i propady. I několik let za sebou bývala zavřená, takže turisté, kteří zde očekávali občerstvení a za nepříznivého počasí aspoň horký čaj, museli pokračovat ještě hodinu z kopce do Rožnova. Nyní je opět v provozu, denně od čtvrtka do neděle.

Mladá majitelka plánuje různé akce a tak jsme byli i my osloveni, abychom zazpívali ke stavění máje v podvečer 1.května. Vyjeli jsme k ní po pěkné asfaltové cestě auty a protože venku drobně kropilo, zůstali jsme uvnitř chaty, kde se popijel čaj a pivo. Bylo nás třináct, plus čtyři manželky.  Zúčastnili se i dva čerství, neopotřebovaní Rožnovští Ogaři Milan a Zdeněk, který podepíral muziku rytmicky, svým bubínkem.  Jirku s Jožkou napadlo vzít i něco ostřejšího a udělali dobře (hlavně pro kamarády). Protože májka se měla stavět až v 17 hod., bylo dost času a v chatě mezi pivem zazníval náš zpěv.  V pět hodin večer se šlo stavět ležící májku a my k tomu zpívat. Protože stále drobně mžilo, mohli jsme se schovat pod obrovský deštník. Chlapi "stavjači" byli  šikovní, máj jim nespadl a za pár minut ho měli vztyčený. Potom se ještě rozhořela vatra, ale kapek přibylo, proto nezbylo, než se schovat v chatě, kde jsme se sympatickými návštěvníky zpívali až do 19 hodin. Písničky byly i na přání. Jeden mladý, zdatný muž chtěl několikrát svoji oblíbenou"Dú Valaši dú". I když jsme se rozloučili, nakonec se muselo přidávat, než nás vděční příznivci propustili.

Video