Opět začaly tradiční poutě a tak jsme v nedělní odpoledne dojeli ke kapličce na Dolních Pasekách.

O zpěv při mši svaté jsme se podělili s dechovkou a varhaníkem, který si stejně jako vloni pozval ke hře svého kamaráda. Mši sloužil kaplan Josef Svoboda, který po ní za doprovodu varhan zpíval s poutníky oblíbené, polozapomenuté. mariánské písně.

Naše parta se i s dechovkou přesunula ke Kolibě, kde se pravidelně hraje a zpívá k přátelskému posezení pro přítomné poutníky. Dechovka zahrála místnímu myslivci Staňovi  "Už trouběíí na horách jeleni...." a pak šla na guláš. Obětavá děvčata připravila a roznášela občerstvení – koláče a víno. Náš ochotný Víťa se mezitím s Jožkou vypravil domů pro flašku kořalky (bylo pod mrakem).

Při mši sv. jsme začali na rozdíl od obvyklých vystoupení v malé skupince. Později nás potěšil Mirek, který se objevil po delší pauze, způsobené zdravotními komplikacemi a nakonec dorazil i náš výborný organizátor Jura. Kromě rodinných oslav v rodinách Ogarů byla menší přítomnost (a to i poutníků) určitě způsobena prvním svatým přijímáním, které probíhalo tuto neděli a rovněž kácením májů v Zašové a Valašském Muzeu.

Zatím, co si dechovka pochutnávala na guláši, dostala se ke zpěvu naše parta, kterou doplnily nejen svou milou přítomností, ale i zpěvem naše manželky. Oblíbené valašské písně jsme tentokrát obohatili i o zpěv tradičních valašských řemeslnických tanců. Čas rychle utíkal, vrátila se dechovka a tak jsme se odebrali pojíst připravený guláš i my. Byl výborný. Marie na nás jako obvykle pamatovala a na cestu donesla láhev slivovice, jak podotkla: " To je ta lepší"!

Venku jsme zjistili, že poprchává a proto jsme pospíchali schovat nástroje. Protože čas pokročil a někteří měli i setkání v rodinách, posbírali jsme nakonec své věci, rozloučili se s poutí a jeli domů.

Děkuji všem Ogarům, kteří přišli, aby pomohli se zpěvem a také všem organizátorům, kteří obětavě připravili a s úsměvem roznášeli přítomným dobroty.