Na našich červnových zkouškách se postupně vyjasnilo, které zpěváky pustí manželky na dlouho plánovaný víkendový, rekreační výjezd na Slovácko. (Pravdou, ale je, že ti, co nejeli měli pro to vážný důvod). Do Bánova dojela v pátek v 17 hod. z Rožnova tři auta a chlapi zasedli na faře k malému občerstvení. Po něm začala zkouška písní, které jsme později zpívali v kostele svatého Martina. Po mši sv. následoval odjezd na domluvenou chatu skautů v Suché Lozi, kerá byla nedávno dokončena, voněla dřevem a překvapila nás tím jak si ji oddíl vybavil vším potřebným, včetně zasedací místnosti, dvou pokojíků s osmi lůžky, kuchyňské linky s ledničkou, toalety, sprchy s teplou vodou a množstvím lávek na posezení u ohně. Když jsme vybalili, rozdělal Jirka oheň a opekli jsme si kabanos, který zajistil (ač se nezůčastnil) Pavel Š. Kamarádsky se zachoval i Víťa, který nejel kvůli chřipce, když nám nabalil a poslal přepravní box rybích specialit. Než jsme se zorientovali a stačili zvolit "šéfa kuchyně" vplul do těchto prostor Mirek Křenek jako loďka do klidné zátoky. Má organizační dar, rozhodnost a chuť udělat něco pro druhé. Vařil, chystal jídlo "až pod nos" a bez protestů umýval nádobí. Kupodivu, nikdo proti tomu nic nenamítal.

Zážitkem bylo vidět k večeru Štěpána, který nelenil a začal vyrábět, povzbuzován kamarády, luky. Čekal jsem, že nám je rozdá a pak půjdeme na lov, ale on z nich a záclony vytvořil zajímavou skrýš pro ukrytí horní části těla proti komárům. Jirka, ten si nedělal žádné násilí, odmítl postel a komáři-nekomáři lehl si na trávu u ohně.

Sobotní ráno bylo příjemné a proto jsme se po snídani vydali na procházku k nedaleké vodní nádrži Ordějov. Nedávno byly v oblasti záplavy na které hodně doplatila Bystřice p.L. Mohli jsme zde vidět bloky betonu, které síla vody vytrhala ze dna. V devět hodin byl plánován zájezd do Vlčnova na prohlídku Muzea lidových pálenic. Po cestě jsme přibrali našeho externistu z Bánova a v U.Brodě se k nám připojili další zpěváci, kteří přijeli vlakem z Rožnova. Počet členů-trampů tím dosáhl konečného čísla 11.

V muzeu nám napřed pustili film o trnečkách, ve kterém bylo vidět kromě technologie pálení slivovice i staříčky, kteří při sběru ovoce čiperně šplhali po žebřících na stromy, s vidinou chutného, tekutého výsledku své práce. Následovala vlastní prohlídka zabavených palíren a  nechyběl ani: "...a my taký pristroj máme, do kastróla lavor dáme".... Stěny v muzeu jsou pokryty cedulemi s trefnými průpovídkami. U jedné zapózoval i Honza, kterému v Hútku neřeknou jinak než "farář". Hodně jsme tu nafotili a pak si vyjeli ke známým "Vlčnovským búdám". Kolem nich nás polní cestička dovedla až k rozhledně s nádherným výhledem na Uherský Brod, Vlčnov a okolní krajinu. Po marné snaze najít schránku "geokešinku", jsme se vydali na zpáteční cestu do Lozi. Na oběd připravil Mirek vynikající jelení guláš, který doma uvařil se synem Rosťou. Chlapi jedli, chválili, chválili a chválili....Mirka také potěšili sdělením, že ode dneška má od nás povolení k doživotnímu vaření guláše pro naši partu.

Po půlhodinové siestě následovala přednáška O.Jana o úloze muže v dnešní společnosti a o vlastnostech, které by měl mít správný muž. Těším se, že výsledek načerpaných informací se projeví příjemně v našich rodinách. Další část přednášky se zabývala myšlenkou, vstoupit do vztahu se sdělovacími prostředky. Pochválit dobré pořady, napsat co se nelíbí. Nezůstat mlčící většinou s pocitem, že nemůžeme nic ovlivnit. Video

Celý dlouhý večer jsme seděli u ohně, připomínali si veselé zážitky z vojny, zpívali, opékali a likvidovali připravené zásoby. Některým se nechtělo spát a diskutovali i přes půlnoc.

Neděle začala budíčkem o půl šesté, ranní hygienou a snídaní, při které padla za "oběť " většina buchet, které napekly manželky. Před sedmou byla zkouška písní, pro zpěv při mši sv. v nádherném Sucholožském kostele sv.Ludmily. Schóla, se kterou jsme se střídali, popřála a zazpívala Otci Janovi nejen k svátku, ale i k 15.výročí kněžství. V našem podání zazněly staroslověnské skladby a po mariánských písních na závěr následoval potlesk.

Po mši pokračovala na chatě snídaně. Samozřejmě se na stůl dostaly Víťovy rybí speciality, oblíbené Vojtovy utopence a něčí domácí paštika. Vše bylo řádně ochutnáno a pochváleno.

Když jsme bez závad předali skautovi Rosťovi chatu, následoval odjezd na oběd do hotelu Savary v Nivnici. V krásném restauračním zařízení, vybudovaném ze starého mlýna jsme měli připravenou tabuli, ozdobenou zlatými krystalky. Oběd si každý vybral z bohaté nabídky jaký chtěl, ale bylo vidět, že jsme přijeli už dosti najezeni. Když došlo na placení, byl zajímavý pohled na Miloška, který nechal pokladnu doma (asi s představou, že ušetří), jak obíhá Ogary a sonduje možnosti půjčky.

Po krátké přeháňce jsme odjeli do Bánova, abychom na závěr našeho pobytu zazpívali ve farní zahradě při"Setkání heligonkářů u svatojánského ohně". Začali jsme krátkou zkouškou a pak jen pozorovali přicházející účastníky. Program zahájili heligonkáři z Vyškovce. Během vystoupení se tři Ogaři a jedna rožnovjanka převlékli do typických,valašských, rožnovských krojů, které představili návštěvníkům. Následovalo vystoupení Rožnovských Ogarů, kteří byli odměněni stejně jako ostatní učinkující pamětním listem a skleničkou na víno. Mirek, výborný zpěvák a jeden z pilířů naší party s námi nezpíval, jen se smutně díval z lavičky pod třešňů. Přijel si na Slovácko "zabékať", ale jak na "potvoru" ztratil hlas. O ocenění ale nepřišell - byl k němu pozván jako náš manažer. Z heligonkářů, kteří následovali mně zaujali muziganti z osad a kopaničárských samot: Bzového, Komně, Březové, Vápenice, Bystřice p.L. a parta Slováků z nedalekého Vlčího vrchu, kde se suverénní hrou a basovými figurami blýskli dva mladí chlapci. V jejich podání byla každá písnička krásným zážitkem. Mezi hudebními čísly bylo zařazeno představování krojů z dalších oblastí: St.Hrozenkova, Březové, Bánova.Video

Naše přáteské vztahy s "Hútkem" byly potvrzeny nejen tím, že nám naléli dobrého vína (my na oplátku slivovicu, "kerá byla tak dobrá, že ju móže piť aji velebný pán"), ale společně zazpívanů pěsničků. Byla prý slyšeť až na okraji Bánova.

Na své si přišel i farář, který při kázání nejen zval na "Setkání", ale vzpomněl, že byl nalezen starý historický předmět zvaný "FAROZAŘ" (farní osvěžovací zařízení). Podle ústního podání jej po hře " taroky" využívali místní velební páni. Ogaři, kteří kázání slyšeli, přišli na nápad osvěžit v nedělním vedru Otce Jana a když mu popřali k svátku tak ho za velkého údivu přitomných odnesli a hodili do farozaře, což je asi 500 litrový dřevěný sud naplněný vodou. Petr přítomným ohlásil do mikrofonu: ...že taroky sa velebný pán už lehce doučí." Otec to vzal sportovně a šel se převléct. Program pokračoval. Během chvilky ale nebe zčernalo a spustil hustý liják, doprovázený kroupami. Lidé se nacpali do průjezdu, kde nejen spontánně hráli harmonikáři, kteří měli pocit, že program skončil a že se na ně nedostane, ale na žebř vyšplhal Petr a hostil valašsků slivoviců všecky, kteří byli v jeho dosahu. Po čtvrthodině liják ustal, ale nálada byla tak výborná, že se lidem z průjezdu téměř nechtělo odejít. Otec, převlečený do suchého, všechno znovu rozjel a oznámil, že liják z nebe byl odpovědí na to , "že ho farníci nepřišli zachránit a nechali ho namočit do sudu". Harmonikáři zahrálii s novou vervou, přidal se k nim i náš Ogar Štěpán, který přebíral knoflíky s takovou chutí, že zbylí Rožnovští Ogaři měli obavy, jestli bude mít zájem (coby jejich šofér), odjet v neděli do Rožnova. Nakonec v podvečer šoféra přemluvili, aby si zahrál ještě jednu, pobalili věci a jeli domů.

Na krásné zážitky z "Vandru do světa" které byly doprovázeny mnoha vtipnými, příjemnými situacemi budeme určitě všichni dlouho vzpomínat.

Pomalu se blíží Váš  výjezd na Slovácko. Takže chlapi nalaďte hlasy, moc se na Vás zase těšíme. P. Jan Mach.

S ohlášenou  odpolední oslavou 249 tého výročí posvěcení rožnovského kostela v neděli 9.6. jsem původně nepočítal, protože jsme už měli domluvené setkání širší rodiny. Když mne ráno oslovil Otec Kamil a vzpoměl zpívání s cimbálkem, domluvili jsme se, že příjdu aspoň na hodinku a teprve pak se budeme věnovat rodině.

Po slavnostním požehnání v 15 hod. se oslava přesunula na farní zahradu. Z Rožnovských Ogarů se nás neplánovaně sešlo celkem pět. Pro zůčastněné, kterých bylo hodně, jsme přespívali část našeho repertoáru a svou "troškou do mlýna" přispěli k oslavě výročí.

Když jsem se v předvečer našeho vystoupení podíval na stránky Trojanovic, zjistil jsem,s lehkým mrazením, že na plakátě je uvedeno: "Máj přijedou kácet Ogaři z Rožnova." Zdeňka se mně smála a já nakonec po noční telefonické konzultaci s chlapy jsem tomu nechal volný průběh. Mirek vzal pro jistotu pilu a sekeru (kdyby to opravdu bylo na nás) a také Pavel zvláštní pilový drát a nezapoměl k němu půl litru na "mazání".

Přijeli jsme s předstihem do krásného horského prostředí Trojanovic-Karlovic a v Četynově dřevěnici jsme si odložili a udělali krátkou zkoušku. Pan Strnadel, který s námi kácení domluvil nás uklidnil, že my sice máme máj kácet, ale prostřednictvím firmy, kterou jsme si "prý naptali".

Program začala muzika souboru Radhošť z Trojanovic, spolu s vystoupením dětí z mateřské školky. Pak jsme už vystoupili my s 15 minutovým programem lidových písní. Potom začali dva urostlí chlapi, kteří to určitě nedělali poprvé, s kácením máje, když předtím na starém brusu naostřili sekeru. Kácení proběhlo úspěšně a chlapi se trefili přesně mezi zvoničku a studnu.

Dostali jsme dobrý guláš, pivo a lopaťáky a po další sadě písní, které jsme zazpívali, jsme ještě něco nafotili, prohlédli si krásné okolí a odjeli domů. Počasí, až na krátkou přeháňku, pořadatelům vyšlo a bylo k účastníkům kácení, přes nepříznivou předpověď, milosrdné.