Jánské ohně na Radhošti

     V předvečer sv. Jana 23. června opět vzplály vatry na významných kopcích beskydských. Naše zpěvácká skupina RO byla požádána o doprovodný kulturní program při zapálení ohně na Radhošti a to nejprve na hotelu Radegast pro organizátory akce a později po zapálení ohňů ještě krátký koncert v kapli Cyrila a Metoděje. Byla to vyjímečná příležitost zazpívat si v takovém posvátném prostředí.

      Celou akci ale předcházela horečná organizační improvizace. V důsledku náhlých vážných onemocnění nám vypadlo hned několik klíčových hlasů a nástrojů a tak jsme byli nuceni hledat náhrady. Nejvážnější výpadek cimbálu nahradila Honzova vnučka Anežka s přítelem Petrem a s harmonikou nás posílil pan Včelař.

       Ikdyž jsme vsadili na osvědčený mnohokrát přezpívaný program, bez kapelníka, dirigenta (a nápovědy) měl náš projev do dokonalosti daleko.

V těchto chvílích vypomohl pan Včelař na harmoniku sérií známých a "chytlavých" lidovek.

      Následovalo dramatické zapalování vatry, když tato po vydatném lijáku se ne a ne rozhořet. Čestná úloha zapalovače připadla na rožnovského faráře P. Kamila Obra.

      Na závěr ve 22:30 vystoupil náš sbor v radhošťské kapli se serií lidových a duchovních písní prostřídaných improvizací cimbálu a flétny na motivy lidových písní a Jožkovým houslovým sólem. Dirigování a průvodního slova se ujal a úspěšně zhostil Petr Kulišťák. Z vystoupení bylo cítit soustředění na maximální výkon a ikdyž to dokonalé nebylo, myslím, že se líbilo. Cítili jsme to i ze závěrečného poděkování představitele Matice Radhošťské Oldy Pauluse, v kterém vyjádřil přání - za rok zase s Rožnovskými Ogary.

      Domů jsme dorazili snad bez ztráty kytičky po půlnoci a vesměs s příjemnými dojmy a zážitky.

Nakonec ještě velké poděkování Anežce, Petrovi, panu Včelařovi, Pavlu Bolkovi a Štěpánu ml.

Díky moc za výpomoc !

Ještě 2 moje dojmy :

Úchvatnou podívanou se zajímavými světelnými a barevnými efekty nám připravila příroda při přechodu prudkého lijáku s dramatickou oblačností.

Působivý byl i  noční panoramatický pohled na okolní kopce a dědiny pod námi s blikajícími světýlky.

Silným dojmem na mě zapůsobilo také množství lidí, kteří se do noci a za nejistého počasí vydalo třeba i s malými dětmi na vrchol posvátného a nám tak blízkého kopce.

Určitě nikdo nelitoval.

Díky organizátorům (Městské lesy a Matice Radhošťská) za udržováním této tradice !

JURA

Jak se rok s rokem sešel, jsme zase v krásném prostředí u lesácké chaty ve Sladském pod Černou horou. Smažení vajec se tak pomalu stává naší tradiční akcí. Počasí je přímo ideální a my se těšíme po náročné serii vystoupení konečně na příjemnou relaxaci v přírodě. Zatímco se postupně sjíždíme různými dopravními prostředky, Mirek už na ohni rozehřívá kotlík se špekem. Opět oceňujeme praktické udělátko na držení a manipulaci s kotlíkem.

     Nakonec se nás schází kolem 23 i s manželkami a kromě nemocného Štěpána chybí jen Bohuš, Petr K., Pavel P., Milan a Honza Mach. Jeho cimbál tentokrát nahradila paní Vařejčková s harmonikou.

    Úvodní klábosení přerušila harmonika paní Vařejčkové sérií lidovek, většinou všeobecně známých, takže jsme ji mohli svými hlasivkami podpořit.

  Mezitím pár pomocníků rozklepalo do kotlíku 80 vajec a začalo se smažit. Vaječnica se tak povedla, že nakonec málem nezbylo ani na Mirkového Rostíka a vyškrabovaly se mu z kotlíka poslední zbytky.

    Zpívání muselo být samozřejmě přerušené, ale s o to větší chutí se  pokračovalo po jídle. Písničky paní Vařejčkové střídaly naše oblíbené (Pil sem včeraj, Za horama za dolama,...) i méně známé. Jožka s pivem a Milošek s vínem se starali, aby nám v krku nevyschlo, každý přinesl nějaké pochutiny na stůl, Víťa zase upytlačenou rybí chuťovku – prostě pohoda!

Rozjížděli jsme se při světle čelovek a reflektorů aut kolem ½ 11.h.

Velké díky patří Rosťovi a Mirkovi za organizaci a propůjčení prostor u chaty

A Jožkovi Slovákovi za kompletní zajištění proviantu ! Je to pro nás velká výhoda, že se o toto nemusíme starat a složitě propočítávat množství jednotlivých položek.

JURA