Na zkoušku před Tylovickou poutí nás manželé Hyklovi pozvali do Tylovic na svou zahradu. Jarmilka, jak ji známe, napekla buchty, bylo i cosi od masa, k pití oblíbené víno, Víťa donesl své škvarky z kapra a  Maruška výborné jednohubky.  Raději jsme hned zkoušeli, aby se setkání aspoň trochu podobalo zkoušce a pak jsme se už za občasného zpěvu potýkali s potravinami.

Zpěv zaujal i sousedy. Jeden se objevil s harmonikou, další donesl chardonay a s chutí se přidával ke zpěvu. Zpívalo se všechno na co si chlapi vzpoměli: lidovky, tanga a s doprovodem kytary i trampské. Myslím, že jsme svou návštěvou u Hyklů otevřeli nový způsob, jak zpestřit sousedské spolužití.

V neděli 13.7.2014 odpoledne začala po průvodu z Hážovic do Končin poutní mše svatá, při které byl hlavním celebrantem P.Petr Důjka, farář z Dolní Bečvy. Po ní pokračovalo odpoledne přátelským posezením a přítomní mohli ochutnat cukroví, ale i slané výrobky, které napekly hážovské hospodyňky. Nejen pro hladové, ale i pro fajšnekry navařili místní odborníci srnčí guláš a k němu jak jinak : se podávalo  "čepované".

Poutní místo v Končinách má své kouzlo a pěkně zapadá do přírody. Příjemně se nám tu zpívalo, posluchači se přidávali svými hlasy a byli jako každý rok vděční. Bylo vidět, že se na nás těšili. Zazpíval si s námi i farář Petr Důjka, kterému jsme splnili přání zahrát a zazpívat "Valašský pláč" , který jak řekl, málokdo umí. Na přání jsme zahráli i Anežce její oblíbenou "Nezacházej slunce" a to nejen proto, že Svaťa, který není držgrešle sypnul cosi do klobůka.

Známí hážovjané Petr s Pavlem stále obcházeli s táckém, na kterém se jiskřily malé pohárky, takže nálada byla příjemná. K večeru se najednou setmělo a spadly i nějaké kapky. Většina přítomných cítila, že radosti a pochutin bylo dost a začali se brát domů. I my  jsme poděkovali za pohoštění a sbalili nástroje.

Velké díky organizátorům a všem, kteří podporovali přátelskou a radostnou náladu na pouti v Končinách.

Každý rok v létě pořádá majitel pily Olin Divín setkání rodiny a přátel na horním konci Zubří pod lesem "Obecníkem." Letos Mirek domluvil, že tam zazpíváme. Moc nás nebylo a navíc venku, bez mikrofonu, to bylo docela náročné. Přátelský Olin vše brzy zorganizoval tak, že jsme dostali vhodnou židli, stůl, mikrofon a také zajistil plynulou dodávku všeho, co bylo k jídlu a pití. Stále nás vyhledával a spolu se známými, které občas přivedl s námi zpíval. V průběhu odpoledne se objevil i další houslista Jirka, který léta hrál ve zlínských folklorních souborech.

Počasí, až na krátkou přeháňku bylo nádherné a naše písničky mezi kterými byly i ty, které připomínaly Zubří, se líbily. Obzvlášť se podařila oblíbená Japonečka, kterou na foukací harmoniku zahrál Mirek do mikrofonu s našim doprovodem.

Před  závěrem sice někteří Ogaři odešli, ale ti co setrvali se dočkali "zlatého hřebu" večera - smaženého pstruha. Vlastnoručně, na počkání smažil tyto chutné ryby Mira Halamíček, majitel rybářství na Dolních Pasekách.