Ve čtvrtek 23.8. jsme se sešli na mimořádné zkoušce u Miloše ve Viganticích. Brzy se ukázalo, že Miloš chce i oslavovat a tak jsme raději ihned po přípitku začali zkoušet, protože vïnobraní, na které cvičíme je za dveřmi. Projeli jsme program a pak se už sedělo, vykládalo a oslavovalo. Dárek dostal nejen Miloš, ale od něj i Rožnovští Ogaři. Překvapil nás tím, že nechal udělat pro každého pěkné DVD z Pasecké pouti. Jedno jsme symbolicky pokropili bílým vínem.

Na stole bylo bílé aji červené a Maruščin výrobek - výborné trnčáky. Zakusoval se sýr s olivami a bylo též cosi k opékání. Zpomínaly sa pěsničky a zpívalo sa co keho napadlo.Tak sa ně to zalúbilo a pravím chlapom: "Ogaři, ečše chvilku a potem už vás móžu poslať do světa." Petr, který nemá k vtipu daleko nemeškal a hned doplnil: "Staříček nás pošle do světa a na zadku si poneseme otisk jeho podrážky"!

Je vidět, že se parta bavila a všem se u Koláčků líbilo. Maruško a Miloši děkujeme.

Tylovská pouť překvapila hned v někiolika směrech. Poutní procesí mělo velký počet poutníků ve valašských krojích a mši svatou sloužil P.Vladímír Teťhal, který byl před několika lety oblíbeným farářem v Rožnově. V 9.30, když jsem vyjížděl k místu srazu "U křížku", kde tradičně končí duchovní program pouti se zdálo, že nás nepříjemně zaskočí počasí. Spustil se skutečně jak sa praví: "Liják jako z konve". Při průjezdu Rožnovem rozráželo auto proudy vody z obrovských kaluží, kterou kanalizace nestačila odvádět. U křížku stál pouze "přenosový vůz" s reprodukční technikou a zahlédl jsem jen jednoho Rožnovského Ogara jak se v dešti vytáčí na kole a mizí v dálce.

Vše se ale v dobré obrátilo. Déšť ustával a Vlasťa vybalil mikrofony, repráky a kabely. Pak přicházeli postupně i Ogaři a jen co jsme naladiíli a začali zkoušet objevilo se procesí, doprovázené dechovkou. To už nepršelo a po modlitbě jsme hráli a zpívali oblíbené písně s kytarou a mandolínou. Na veselou notu si posluchači později poslechli lidovky s cimbálem. Následoval přesun na "Harcovnu", kde už hrála dechovka. Doplněni houslistou, kamarádem Jožkou, jsme  přispěli dvěma asi půlhodinovými vstupy lidových písní ke zpěvu i k tanci. Na stole byly chutné vdolečky, k obědu guláš a pivo a co pro nás bylo nejdůležitější, že se lidé v hospodě dobře bavili a známé písničky zpívali snámi. Tylovská pouť se po všech stránkách vydařila a líbila se nejen poutníkům, ale především organizátorům, protože si myslím, že  "mokrá varianta" v programu nebyla.