Neděle 18.10. byla zaměřena na misie. Rožnovští Ogaři byli požádáni, aby svým zpěvem provázeli mši sv. v kostele svaté Zdislavy na Prostřední Bečvě.

V pěkném zařízení pastoračního centra jsme se sešli po deváté hodině, abychom si oživili to, co jsme k této příležitosti nacvičili na našich úterních zkouškách. Naši sebedůvěru posílilo, když nám přítomné manželky zatleskaly. Díky! A také díky za buchtičky!

V krásně vyzdobeném kostele začala po zazvonění mše liturgickým průvodem a naší skladbou "Toto je den". Mši sloužil náš externí člen P. Jan. V promluvě zmínil působení misionářů, kteří mnohdy nasadili svůj život, když přinášeli křesťanství a pokrok do zaostalých zemí.  Křesťan by měl být připraven, že radostná zvěst sebou přináší i těžkosti a  oběti.

"Kyrie..." provázelo průvod s dary, které děti v krojích, symbolických pro různé národy přinášely k oltáři. Varhanice si zahrála jen při ordináriu a zpěvu žalmu, jinak byla celá mše v naší režii. Naši dobrou snahu, které možná chybělo trochu více pozornosti, ohodnotili přítomní na závěr potleskem.

Po mši jsme zahráli a zazpívali několik lidovek před kostelem a se Štěpánem a P Janem tam vytvořili harmonikové trio, doprovázené houslemi, kytarou a improvizovaným bubínkem. Následoval chutný oběd, kterého se zůčastnil i místní kněz P. Petr Důjka, po něm jsme ještě zahráli a zazpívali, rozloučili se a jeli domů.

I když mezi sebou neporovnáváme různá vystoupení, myslím, že všichni rádi přijímáme kromě zpěvu lidovek i výzvy k jinému druhu zpěvu. Je určitě dobře, že si uvědomujeme rozdílný dojem z chybičky při zpěvu písní duchovních a lidových. U lidové písně ji může někdo dokonce brát jako přirozený lidový projev. Cítím, že zpěv duchovních skladeb nás posouvá ve vnímání zpěvu na vyšší úroveň.

 VIDEO

V sobotu 10.10. uspořádala rožnovská farnost pouť za P.Bohumilem, který nyní působí ve Starém Hrozenkově. V Rožnově byl znám tím, že na závěr mše řekl pěkný vtip.

Autobus i s šesti Ogary vyjel z Rožnova v 8.30 a první zastávka byla v Nové Lhotě, kde postavili pěkný a praktický kostel, zasvěcený P.Marii karmelské. Kolem jedenácté jsme dorazili do S.Hrozenkova a zjistili, že Otec Bohumil je stále stejný, jak jsme ho poznali. Následovala mše svatá, kterou jsme na přání P.Bohumila doprovodili našimi nástroji a zpěvem. V rekreačním středisku jsme snědli dobrý oběd a na faře se dorazili zákuskem. Někteří stačili dojít i na místní hřbitov ke hrobu P.Gorčíka.

Po rozloučení  v S.Hrozenkově nabral autobus kurz na vinný sklípek. Tady je potřeba zmínit, že v Polešovicích nás přijmout nemohli. Snaha zajistit cokoliv přijatelného a telefonování na různá místa vypadalo dlouho beznadějně, až nakonec jsme smůlu protrhli v Zarazicách.

Kdo s námi jel nelitoval. Majitel sklípku byl příjemný a přesto, že jsme měli své zásoby připravil také jídlo. Začali jsme ochutnávkou burčáku, pokračovali bílým, pak růžovým a červeným vínem, mezitím jedli, zpívali, koštovali a ti co mohli aji tancovali. Pěsničku "V Zarazicách krajní dům" jsme zazpívali možná 5x a také  se dověděli, jak to bylo a je s krajním domem.