"RELAX"
O měsíci květnu bychom mohli spolu s našimi vnuky prohlásit :"Bylo to hustý!" V tomto měsíci jsme měli uskutečnit několik žánrově rozdílných vystoupení . Úterní zkouška se konala den před posledním celovečerním zpíváním pro firmu PBT, která avízovala účast 170 pozvaných na hotel RELAX. Ukázalo se, že to pro nás nebude žádný "relax", ale tvrdý oříšek. Abych naplnil program dostatečným počtem písniček z našeho kraje, jak si přáli zákazníci, musel jsem sáhnout i po věcech méně známých. Pro dotažení složitějších jsem neváhal pozval ještě ve středu dopoledne na zkoušku Mirka a místo sborového zpěvu nasázel do programu místy sóla. Za to, že se na poslední chvíli cosi změnilo mně chlapi pochvalu neudělili. O podobných nápadech by určitě mohli hodně vyprávět "Hútci". I když jsem Ogarům vysvětlil, že hlavním důvodem změn je, abych je udržel v pozornosti, nevypadalo to, že bych je přesvědčil. Zasvěcený poctivec Jirka neváhal a provedl přímo na místě před dvacátou hodinou, kdy jsme už měli vystupovat krátké školení posádky a také bylo možné zkusit neobvyklé postavení skupiny, která byla tentokrát více než v plném počtu. Přišli houslisté Toník a Jožka a k base se postavil náš kamarád, výborný zpěvák a člen Rožnovských Ogarů Pavel. Ten i přes své značné vytíženíní se rozhodl, že nám s náročnou akcí pomůže a tak jsme s cimbálem vytvořili opravdickou cimbálovku. Tato šťastná, ojedinělá okolnost se projevila i v mohutném a radostném zpěvu Rožnovských Ogarů, jaký jsem od nich ještě neslyšel.
Začátek pro nás začal příjemně, pozváním na raut, kde byl jak je u renomovaných firem zvykem výběr vybraných jídel a pití. Došlo samozřejmě i na zpěv, který jsme zaháljili naší znělkou, po které následovaly připravené bloky písní. Brzy jsem ale pochopil, že musím vypustit sóla, protože po počátečním relativním klidu v sále začal hluk opět narůstat, takže to vypadalo jako na zahradě u včelaře Miloše. Přidali jsme na hlase a dotáhli první část programu do konce.
Během přestávky se s námi pořadatelé domluvili, že rozdají po sále text v Japonsku známé, populární lidové písně "Ó akiba-wa midori" (naše "Éj lúčka"). Tím chtěli pořádající dokumentovat jak lidové písně přesahují hranice států . Protože jsme ji ve zkouškách natrénovali, bylo naše vystoupení suverénní a museli jsme ho během večera znovu zopakovat. Byl to štˇastný nápad jak zapojit přítomné do zpěvu a když jsme spustili obecně známé valašské "Beskyde", "Vysoký jalovec" a jiné, byli posluchači naši. Někteří začali s chutí tančit a my jsme byli odměňováni pravidelným potleskem. Řada přítomných i z jiných firem si dala zahrát na přání a přišla nám poděkovat do kinosálu, kde jsme nejen odpočívali o přestávkách, ale stále trénovali písničky a upřesňovali texty. Každý náš další vstup na podium byl očekávaný a bylo vidět, že jsme si přítomné svým zpěvem získali.
Díky chlapi, že jste byli pozorní, že jste vnímali co od vás potřebuju a že jste možná i sami objevili jaké možnosti jsou ve vás skryté. Honza