2."Ogarské Poplkání"

V úterý 18.9. jsme využili stále nádherného počasí a místo zkoušky vyrazili do přírody, abychom po letošních náročných vystoupeních vychutnali volnou zábavu. Místo, kde si posedíme jsme vybrali u myslivecké chaty pod Černou horou. Chlapi se podělili o zajištění proviantu a dopravu zásob. Mirek dovezl svůj jedinečný přístroj - topeniště s víceúčelovým vybavením a po nezbytných přípravách se začal škvařit na špeku hlavní chod večera - vaječnica.

Následovalo překvapení. Před chlapy nastoupil sbor manželek, který nacvičil a zazpíval v rytmu starodávného několik valašských písniček. Byly odměněny potleskem Ogarů, kteří marně žádali přídavek. Děvčata ví, že kořením je třeba šetřit a ani na provolávání opakovat nereagovala. Kapela, kterou dali Ogaři dohromady měla netradiční obsazení: cimbál, housle, dvě harmoniky a kytara. Našla se i chvilka na vyprávění veselých vtipů. Mirek s Rosťou nejen zajistili otevření chaty, vyzdobené krásnými mysliveckými trofejemi, ale na výše uvedeném víceúčelovém přístroji, který umí škvařit, rožnit, smažit trnky a prý i jiné věci, připravili dobré špekáčky. Je zajímavé, až obdivuhodné, že jsme také bez domluvy dodrželi prohibici, vyhlášenou ministrem zdravotnictví v pátek 14.9. Mezi nejsilnější nápoje patřilo PITO, RADEGAST a kvalitní víno.

Poděkování patří těm, kteří zajistili zásoby, pomohli s přípravami, napekli (-ly), smažili, hráli, zpívali a vyprávěli vtipy. Cením si, že přišli i ti co opravují střechu na chalupě, protože zima je za dveřmi a také Ogaři, kteří právě přijeli z ciziny - Itálie a Dalmácie. V pozdních nočních hodinách se skupina začala postupně rozcházet. Zůstali jen Rosťa s Mirkem, kteří zabezpečovali oheň, chatu a prostranství kolem ní. Další z posledních skupin tvořil hvězdáři. Místo obklopené lesy brání světelnému smogu, takže obloha nádherně zářila a z hloučku jsem slyšel: "Dívaj! Tam je  labuť, lyra, vozka". Věřím, že cestu ve tmě, přes les, všeci dobře zvládli a že se na zkoušce příští úterý opět sejdeme.