Farní den v Kašavě

Přesto, že jsme se na zkoušce dohodli a přijali pozvání k vystoupení v Kašavě u příležitosti 270 let posvěcení kostela, začaly se nad ním stahovat mraky. Kromě Štěpána, který leží v nemocnici a dopředu omluvených členů, naše řady i dále z různých důvodů řídly. Nakonec s námi nejelo 7 členů základní sestavy. Také mně po vystoupení na chatě Mír potrápily hlasivky a i když jsem se snažil, ještě to nebylo ono. I z děvčat, která počítala s účastí některá onemocněla. Přesto naši skupinku doplnily: Hanka, Maruška, Zdeňka, Helena a Katka. V Kašavě jsme zahajovali zpěvem při slavnostní mši. Kytara by nám chyběla, proto musíme poděkovat mladému Štěpánovi, že nám vypomohl.

U kostela sv. Kateřiny nás přivítal a poskytl zázemí v místní, čerstvě opravené faře rožnovský rodák P.Jan. Měli jsme připravenou dostatečnou zásobu duchovních písní a také nacvičili žalm a ordinárium. Při mši dala klenba kostela vyniknou houslím, které svým sólovým partem obohatily okamžiky svatého přijímání. Když jsem se po mši zeptal mladé varhanice jak se jí s námi hrálo, tak nás nepřímo ocenila výrokem: "Já jsem se jen bála, abych vám to nekazila". Při východu z kostela nás vítala hudbou žesťová skupina, ke které se přidal náš bubeník.

Dali jsme si po jednéj ze sklénky 0,7 litrú, kterou nám cestu přibalil Milošek z ušetřených zásob a honem do "Orlovny", kde nás v poledne čekal chutný oběd : knedlíčková polévka a řízek se salátem. Ke svlažení bylo pivo, kyselky a později víno, které v zásobě více než přiměřené poskytl  pan farář. K zakousnutí miniaturní vdolečky. Protože tentokrát mezi námi bylo hodně šoférů, usoudili jsme s Petrem v průběhu programu, že víno nevypijem. Abychom utužili naše přátelství s Kašavjany, obešli jsme celý sál a nalévali každému, kdo měl chuť. Kulturní program se vyvijel spontánně. Začali "Komňanští heligonkáři", ke kterým se přidal náš bubeník a další harmonikáři. Se svou heligonkou přišel i pan Zbranek a Isabela, která nejen hrála, ale i zpívala. Pak už nastoupila naše skupina a sálem zazněly osvědčené lidové písně a čardáše. Během odpoledne se tvořily další nečekané hudební skupinky, takže hudební program byl bohatý. V dalších vstupech jsme dali pro zpestření "Japonečku", kde si Mira zahrál sólo na foukací harmoniku. Víťa mu přidržoval mikrofón, aby nikdo v sále nepřišel o požitek. Na přání přítomných jsme zahráli i méně známou píseň z  mého mládí "Dolú přes Fryštáček". Srdce přítomných rozechvěla působivá, citově laděná skladba  "Moje srdce housle jsou" v Jožkově podání. V závěru odpoledne jsme doprovázeli Otce Jana, který si sedl mezi přítomné v sále se svou harmonikou. Hrály se různé písně a zazněly i vojenské se kterými nám pomohl při oslavě v Rožnově. Myslím, že svým vystoupení ve valašské obci Kašava jsme udělali radost nejen domácím, ale i sobě. VIDEO