Do zkoušky, po dlouhé době opět v prostorách Charitního domu, přišel Štěpán s návrhem vytvořit skupinu, která ručně pokosí farní zahradu.

K sečení se přihlásilo osm chlapů, kteří se spolu s dalšími farníky vrhli v sobotu 12.6. v 7.00 hodin ráno do práce. Kosy si přineslo 18 mužů. Ženy zajišťovaly proviant a hrabaly trávu. Fotografové a další obecenstvo v čele s farářem Pavlem Hofírkem hodnotili styl a umění jednotlivých sekáčů, kteří vědomi si pozorných očí se překonávali a ukazovali, že kosa pro ně není neznámý pracovní nástroj.

O přestávkách se vytvářely skupinky, kde se probírala kvalita a délka kos, kutí a hlavně její uchycení a nastavení na kosisku. Přitom se pojídaly buchty a popíjela farářská slivovička, střídavě s Víťovou hořkou. Jediný kdo neuznával přestávky byl starý sedlák Svaťa, který neúnavně máchal kosou a i broušení využíval k pobízení Jury, ať nechá focení a popadne kosu opřenou o zeď. Pravda, když se ještě sekl zbytek trávy za zdí křížové cesty, dohližel a radil mladým sekáčům. Na závěr se vynořil zpoza zdi veza náklad trávy, o hmotnosti velkého paramítu.

Rozdíly mezi sekáči, kde vynikali hlavně "staří mazáci" vyvážila snaha dalších podat co nejlepší výkon. Pochválit je potřeba všechny – obsluhu u potravin, hrabalky a hrabáče, sekáče a to hlavně mladé. Rožnovští Ogaři se sešli v počtu 10. Všech účastníku bylo víc než 40. Je radost, že se potkáváme také na poutích a při zpěvu lidových písní. Na farní zahradě jsme ukázali, že to umíme i na poli. Každý, komu se netíží přemýšlet vidí, že i valašský kroj, který si občas oblékáme, nenosíme jen jako ozdobu, ale vychází to z lásky k tradicím a kořenům.

V neděli 30.5.2021 proběhla každoroční pouť na Dolních Pasekách.

Tak konečně!

Přesto, že oslava naší skupiny Rožnovských Ogarů ve Viganticích se vydařila, považuji za vyvrcholení a tečku za 10 ti lety činnosti nedělní mši svatou 27.9.2020. Zúčastnilo se jí 10 členů.

To, že skupina "Chlapů na rozumě" (jak by nás zhodnotil Vašek Mlýnek), kteří si společně zpívají pro radost, si svými písněmi najde cestu do širšího povědomí společnosti lze považovat za malý zázrak. Není pochyb, že většina z nás si rozšířila podstatně svoji znalost lidových písní, poznala nové přátele a dostala se s partou do míst, kde by se možná nikdy nepodívala. Stačí připomnět Bánov, Lukov, Polešovice, vinné sklípky, ale třeba i Trojanovice, Radhošť, Zákopčí, Prostřední Bečvu a poutě v okolí.

K nedělní zkoušce zpěvu jsme se sešli v 6.30 a s varhaníkem Jirkou dohodli, že budeme zpívat z kůru. Po zazvonění jsme zahájili písní k "Svatému Michaelovi". Dary nesli Jožka s Mirkem a my ostatní jsme přispěli kánonem "Ježíš je Pán Pánů". K svatému přijímání zazněly písně "Je stále přítomná" a "Úžasná láska". Vzhledem k pondělnímu svátku sv. Václava se na závěr mše společně zazpíval chorál "Svatý Václave".

Při promluvě Otec Pavel několikrát vzpomněl naši skupinu a využil jako paralelu k příběhu z evangelia o bratřích, které posílal otec na vinici. První odmítl pak si to ale rozmyslel a přišel, druhý přesto, že slíbil nepřišel. Sami nejlépe víme, jak je těžké se rozhodnout, čemu dát přednost, když bylo domluveno vystoupení, nebo najít chuť dojít z pohodlí a tepla domova na zkoušku.

Účastníci naší mše, kteří vycházeli z kostela říkali, že jediná chyba byla, že na mši se netleská. Venku před kostelem se pak už rojili a řadili naši přátelé z Hážovic, kteří přicházeli slavit a zahájit svou každoroční pouť mši svatou v 8.15.

 Den našich oslav nezačínal moc optimisticky. Po nočním lijáku a prudkém ochlazení působilo výletiště ve Viganticích dost nepřívětivě. Díky rychlému zásahu Jožky Slováka a Pavla Zichy se alespoň část prostoru na sezení zateplila igelitovou folií.

Program byl zahájen v kostele ve Viganticích, kde P. Jan přivítal přítomné členy souborů R.O., Hútku, rodinné příslušníky a hosty. Čtení z písma ladilo s naší činností "....chvalte Hospodina zpěvem za doprovodu cimbálů a citer.....". Členové souboru Hútek se představili mariánskou písní "Maria, Maria...". Poté dal P. Jan přítomným požehnání, R. Ogaři poprosili zpěvem o pomoc Svatého Michaela a na závěr zazněly varhany.

Pak už se všichni přesunuli na výletiště, kde mezitím naše šikovné manželky připravily na stoly pohoštění.

V úvodní řeči Vojta krátce shrnul naše aktivity za uplynulých 10 let včetně stručné statistiky: V naší evidenci (až od r.2012) máme zaznamenáno dosud 117 akcí, z toho 83 zaměřených na lidovky: vystoupení na podiu, poutě, stavění a kácení máje, Jánské ohně, Masopust, farní dny, vinný sklep, rodinné oslavy a 34 vystoupení s duchovními písněmi – především pravidelné vánoční koledy a další příležitostná vystoupení v kostele/ kapli.

Na naši statistiku okamžitě kontrovali Hútci svojí statistikou : Kolik litrů vína jim na zkouškách za 10 let proteklo krkem.

Program pokračoval vystoupením Hútku. Po něm se oba sbory vzájemně obdarovaly.

Drobný dárek dostal i P. Jan k nedávným kulatinám a za občasnou výpomoc při vystoupeních a Honza Mach jako iniciátor, dlouholetý vedoucí a současný umělecký vedoucí sboru R.O. P. Jan také obohatil program o ukázku hry na citeru, pro nás vzácný a málo známý nástroj.

Poté vystoupili Ogaři s pásmem rožnovských písní. Na konec oficiálního programu ještě rožnovský místoděkan P. Pavel Hofírek poděkoval R.O. za vystupování na akcích farnosti a obdaroval nás lahví slivovice.

Následoval jelení guláš mistrovsky připravený Mirkem a Rosťou Poláškovými.A pak už pokračovala volná zábava, kterou vystřídalo jen mimořádné vystoupení Josífka s "včelařským verbuňkem",  který stále ještě čeká na uznání a zápis do kulturního dědictví UNESCO.

V průběhu večera nám ještě naše děvčata připravila překvapení s tombolou, ve které se na každého dostal nějaký dárek, jako třeba "Lovecká souprava" (placačka trnkovéj, past na myši a mucholapka), "Něco na zub" (kartáček a zubní pasta), "Balíček pro svěží dech" (cibule a česnek) apod.

Zbytek odpoledne a večer probíhal při společném zpěvu a pojídání různých chuťovek, které nám neúnavně doplňovala děvčata.

Na rozloučení jsme si s kamarády z Hútku zazpívali "V dobrém zme sa zešli" a v dobrém zme sa rozešli.

Celá akce se i přes nepřízeň počasí vydařila, spokojenost vyjadřovali i Hútci a další naši hosté.

Na závěr je třeba poděkovat především :

Jožkovi Slovákovi  za organizaci, přípravu a proviantní zásobení výletiště,

Vojtovi a Honzovi za přípravu a koordinaci celého programu

Mirkovi a Rosťovi Poláškovým za jelení guláš

Marušce K. a celé její partě děvčat za přípravu chuťovek, obsluhu a ještě obohacení programu o tombolu

A všem ostatním, kdo se na přípravě podíleli.

Tak ať nám to ještě chvíli vydrží!, jak nám popřál P. Hofírek

Přesto, že krizový stav kvůli epidemii v naší zemi stále trvá, jeli jsme do Kašavy, kde jsme byli pozváni na slavnost posvěcení kapličky bez obav. V pátek totiž naši čelní představitelé tak rychle měnili pravidla chování obyvatel, že jak poznamenal jeden "chytrý" občan, je to prý nová taktika zmást virus, aby nevěděl kde a kdy má zaútočit. Smutné bylo, že odvážných Ogarů, které vedl Jožka Slovák a které vezli ve dvou autech obětaví Josefové bylo jen sedm.

V Kašavě jsme se přivítali a poplácali s "Hútky" a "Kašavskými chlapy", pak přesedli do pendlujícího prostorného auta a vyjeli k nové kapličce na Vinohrádku. Účastníci mše zde využili pohodlí obrovského stanu, který měřil 10x20 m. Na tuto slavnost jsme se vyzdobili tradičními valašskými klobúky a valaškami, které jsme odložili do šikovného, kruhového přípravku od Petra.

Mši svatou celebroval olomoucký biskup, P. Antonín Basler. V promluvě zmínil význam kapličky  Panny Marie Královny pro Kašavu a všechny lidi, kteří toto místo navštíví. Během mše zpívaly soubory: Schóla, Kašavské ženy, Kašavští Chlapi, Hútek z Bánova a Rožnovští Ogaři. Naše skupina nastoupila k přinášení darů s písní "Krásná jsi Maria". V závěru mše poděkoval jménem farnosti a odměnil P. Jan Mach nekonečnou řadu těch, kdo se podíleli na projektu a stavbě kaple. Potěšilo nás, že byl jmenován i náš člen Štěpán, jehož obrázek byl použit na magnetky a etikety kapličkového vína.

Po mši sv. jsme dostali občerstvení, na stůl donesli ve džbáncích víno a pak už se s Hútkem a Kašavjany spontánně hrálo a zpívalo. Nechyběli ani sólisté, kteří v některých chvílích dokázali přezpívat všecky kolem. Nejmladší z Kašavjanů se rychle dostal do "radostné nálady" a dal k lepšímu i odzemek.

Organizátoři se opravdu "vytáhli" všechno na sebe pěkně navazovalo, kolem byla cítit radost z pěkného díla a my jsme byli rádi, že si s chlapy ze souborů rozumíme a dokážeme si vzájemně pěkně notovat.