Odkaz na video: https://www.youtube.com/watch?v=ziI1b5DCg9E

Vzhledem k letošním oslavám 100 výročí republiky byly svatojánské ohně na Radhošti připravovány s náročným programem a organizovány dlouho dopředu. Protože jsme zde slíbil účinkovat, zaskočila nás informace, že Farní den, kde se loučil s farností i náš farář Otec Kamil, bude také v sobotu 23.6.2018.

Odpoledne se začalo v 15 hod. krátkou pobožností a pak jsme už na farní zahradě vybalili nástroje a hodinu zpívali pro přítomné, kteří se přišli rozloučit s P. Kamilem Obrem. My jsme Otci poděkovali upravenou písní Rožnovské hodiny. Před 17 hod. jsme odjeli na Radhošť, takže pro nedostatek času se nám nepodařilo okoštovat nic z připravených dobrot.

K hotelu Radegast jsme dojeli čtyřmi auty a ihned jsme v guláši projedli stravenky. Byl výborný, škoda jen, že málo teplý (prý jej připravovali až na 20 hod.) Počasí bylo celý den pošmurné a byla jen otázka času, kdy začne pršet. Teplota na Radhošti byla +6 °C. Než se objevil Miloš se zásobami, přišlo mně, že je spíše -6°C. Obvykle donese náš skladník Milošek tekutinu zpět domů. Ve zkoušce pak stále naříká, že se mu to ve sklepě hromadí. Tentokrát jsme mu udělali radost a povolávání Milošek - kalíšek nebylo míněno z legrace. Zásobu doplnil i předvídavý Petr a tak jsme zimu nějak přežili.

Hned po guláši jsme zazpívali v jídelně hotelu. Po příchodu průvodu s "p. Masarykem" píseň "Ach synku" a hymnu. Začalo kropit a do hotelu zamířily davy. Napřed jsme si našli místo a zpívali na chodbě, později na schodišti, a když nepršelo i venku před Radegastem. K zapálení vatry vybrali organizátoři předsedu Matice radhošťské p. Strnadla a tato pocta se dostala i na mne. Za velkého množství přihlížejících se oheň krásně rozhořel a oblouky jisker pršely do okolí. Skupiny četnictva a vojáků z 1. republiky doplnily dojem salvami z pušek.

Vystoupení jednotlivých souborů, které mělo začít u sochy svatých Cyrila a Metoděje bylo pro obavy z deště přesunuto do kaple. Zde jsme zahajovali vojenskou písní z 1. světové války a přítomný p. Čunek toho využil k propojení s významem 100 let výročí republiky. Po nás vystoupili: herec p. Segrádo, soubor Javořina a zašovský chrámový sbor.

I přes zhoršené počasí byla organizace oslav perfektní (Rosťo díky!) a průvod s "p. Masarykem", ve kterém šlí doboví hasiči, četníci, sokoli, legionáři a další skupiny, doplněný bryčkami, starými auty a žebřiňáky byl působivý a hezký. Věřím, že učinkující, diváci i organizátoři byli spokojeni.

Před delší dobou jsme se dověděli, že vinotéka ve ValMezu pořádá jednou ročně zájezd na "Den otevřených dveří" do vinařství Sýkora v Čejkovicích. Zájem v naší partě o tuto událost byl velký a tak nás nakonec, v sobotu 16.6. ráno v 6.30, vyjelo z Rožnova i s manželkami 21.

Cesta byla dlouhá, ale stále bylo se o čem bavit, takže nám rychle utekla. Vedoucí zájezdu Jarda, nás informoval, co nás během dne čeká. Po dojezdu na místo jsme dostali evidenční náramek a sklenici s logem na ochutnávky. Jarda nás provedl celým vinařstvím a vše doplňoval výkladem. Na některých místech u stolů s nabídkami ochutnávek zastavil, abychom si mohli vybírat a ochutnávat. Vybírat jsme si mohli z celého sortimentu vin a vinných destilátů. Všechno bylo v ceně. Provoz má několik podlaží. Z posledního jsme nakonec vyšli ven na návrší. Tam má poblíž svou provozovnu a obchod firma Sonnentor, která se zabývá výrobou a prodejem čajových směsí. Prostory jsou provoněny bylinami a různým kořením, které jsme mohli hodnotit při ochutnávání v nabízených pomazánkách. Kolem budovy jsou terasy, které zvou k odpočinku a okolí je doplněno záhony bylinek. Také lze navštívit terasu na střeše, odkud je pěkný výhled na Čejkovice a zvlněnou krajinu, plnou vinic.

Zpátky jsme to ve vinařství už individuálně vzali směrem po podlažích shora dolů a opět neomezeně koštovali a koštovali. Velký úspěch mělo archivní rulandské šedé s nádhernou zlatou barvou a chutí hrozinek. To neodmítl žádný. V klenutém sklepě jsme si za velkého ohlasu přítomných asi hodinu zazpívali, potom snědli guláš a zapěli s cimbálovkou z Kyjova, která hrála k poslechu. V podvečer jsme si našli na návrší místečko ve velkém, otevřeném stanu. Tam jsme určitě udělali velkou reklamu Rožnovu i Valašsku. Zazpíval si s námi i majitel vinařství p. Sýkora a přítomní, kde největší nadšení projevovala skupina cyklistů. Těm jsme na přání zahráli i "Severní vítr", který jsme museli několikrát opakovat. Došel i primáš cimbálovky, který sice hledal p. Sýkoru, ale neodolal a zůstal s námi hrát. Kromě lidovek jsme s nim dali k lepšímu i melodie z pohádek, jako např. z "Princezny ze mlejna". Jarda, který za námi přišel, usoudil, že je pro nás zdržování běhat s koštovačkami. Zeptal se co nám chutná a nosil plné láhve. Na závěr dostal každý návštěvník "Dne otevřených dveří" sedmičku vína. Ve 20 hod jsme se neradi loučili a odjížděli domů.

Hodnotit nelze jinak, než: VELKOLEPÁ AKCE !

Pasecká pouť proběhla jako obvykle poslední neděli v měsíci květnu. V průběhu zkoušky ve 13 hod. se spustil liják, takže jsme se museli schovat do garáže. Za půl hodiny se ale počasí umoudřilo a zůstalo až moc pěkné i během průvodu a mše svaté

Organizační zajištění mše zústalo na nás. S některými písněmi pomohla dechovka,.se kterou jsme se střídali později i v programu pro poutníky u Koliby. Jedinou vadou na kráse bylo, že jsme měli prostor na přímém slunku, zatím co většina diváků seděla pohodlně pod velkým přístřeškem, nebo pod stromy.

Dostali jsme guláš, koláče a byl dostatek piva, které jako obvykle obětavě čepoval Petr. Ten navíc slavil a tak naléval chutrnou medovinu a s Hankou nabídli naší partě další buchty a pečivo. (Petře ještě jednou všechno nejlepší a děkujeme.)

Příště ( "Dá - li Pán") bude potřeba uvažovat o ochraně před škaredým, nebo i moc pěkným počasím

Video v obrázku

V sobotu 12.5.2018 slavil náš Zdeněk kulaté šedesátiny. Na oslavu, která proběhla v prostorách Elektroprojekty pozval svou rodinu, příbuzné a kamarády.

Začalo se chutným obědem ve 13 h.  a pak se už s přestávkami zpívalo, popíjelo, pojídalo cukroví a koláče. Hosté v průběhu odpoledne využívali vhodných chvilek, aby oslavenci popřáli a předal dárečky. Od naší party Rožnovských Ogarů dostal obraz, který si sám u "mistra" vybral. Mirek, který je pro každou legraci, vyrobil vtipnou dřevěnou postavičku, kde některé části těla byly z klobásek.

Na poslední chvíli jsme se s Petrem domluvili, že oživíme oslavu kabaretní scénkou. Kromě Vojty, kterému jsme přidělili nejdůležitější roli, jsme chlapy seznámili se scénářem až na místě. Bylo to hodně improvizované, ale hlavně díky Vojtovi, který zazářil s přispěním své manželky Dany jako "Učitělka tanca" se vystoupení líbilo. Také Mirkův doprovod na valchu neměl chybu.

V podvečer byl připraven raut, kde byla spousta vynikajících chuťovek. Mně šmakoval výborný guláš. Protože měl Jožka na dvacátou hodinu dlouho dopředu domluvenou ještě další hru, ke které potřeboval cimbalistu, dohodlo se, že po sedmé večer skončíme, abychom mohli zahrát na Biocelu.

Podle zpráv, které se ke mně dostaly druhý den ráno, si hosté s našimi chlapy ještě dobře pozpívali do deváté večer.

Chci poděkovat jménem Rožnovských Ogarů kamarádovi Zdeňkovi a jeho příjemné, skromné a neocenitelné pomocnici manželce Jarce za nádherné pohodové odpoledne. Velkou pochvalu si zaslouží i jejich příbuzní a přátelé, kteří s námi s chuti zpívali a odměňovali náš výkon potleskem.

     VIDEO

Masopustní veselí je dobrou příležitostí k setkání sousedů, příbuzných a známých.

Na Dolních Pasekách jsme v pondělí zahájili druhý ročník masopustu maškarním průvodem od Tomků, kde jsme vyzvedli jednu z nejstarších, milých sousedek paní Květku. Za zpěvu veselých písní se pokračovalo k plácku u Malinovských, kde nás očekávali další přátelé. Po nezbytném potřepání rukama uviděli a uslyšeli přítomní náš připravený program. Delší přestávka byla vyplněna koštováním donesených chuťovek, mezi kterými nechyběly Anežčiny bezkonkurenční koblihy, jednohubky, buchty, sekaná, pečené maso aj. Bylo příjemné, že jsme tentokrát měli na zpívání, fotografování a vykládání více času a nemuseli jsme spěchat.

Druhá zastávka s krátkým průvodem a masopustním programem byla ve Viganticích, kde nás diváci s místním starostou čekali u obecního úřadu. Mezi zpěvem se našel čas i na štamprlku a koblihy. Zdeněk nosil na šavli napíchnuté uzené, ze kterého nám postupně ukrajoval, abychom měli dobře namaštěné hlasivky. Kdo chtěl, mohl si kromě zpěvu při pěkných písničkách i zatančit. Času bylo dost a došlo i na rozebírání a vysvětlování příbuzenských vztahů.

Myslím, že kdo přišel, si kromě snímků odnesl i dobrý pocit, že společný, sousedský, veselý a kulturní program jde zažít i bez televize.