V sobotu 17.9. jsme  vystupovali v komorním obsazení na svatbě v Zubří. Vojta ženil syna Honzu, který dávno předem připomínal, abychom mu na jeho svatbě zazpívali. V prostorách restaurace "Pod Lipůvků" jsme dostali příležitost zpříjemnit svatebním hostům svými písničkami sobotní odpoledne, než se připraví a v podvečer probudí své elektrofonické nástroje hlavní kapela.

Protože hostů bylo požehnaně, museli pomoct i svatební otec Vojta a švagři Mirek s Petrem – všecko Rožnovští Ogaři. Později se u známých písní přidávali i další svatebčané a hlavně usměvavý mladý kněz P.Vojtěch, který učí na gymnáziu v Ostravě.

Děkujeme rodině Maňákové za všechny požitky a pěkné odpoledne. Novomanželům Marušce a Honzovi přejeme spokojenou a radostnou společnou cestu životem.

Poslední poutí, se kterou jsme počítali ve svém programu, byla pouť tylovská. Protože základní podmínky úspěšného průběhu - dobrá organizace a počasí byly vynikající, panovala všestranná spokojenost. Zde je potřeba zmínit velkou zásluhu našeho člena Zdeňka a jeho manželky Jarky, kteří patří mezi hlavní organizátory pouti. Poděkování zaslouží i za páteční posezení a pohoštění u nich doma na zahradě, které diplomaticky nazvali "zkúška".

V programu "U křížku" se prostřídala hudba dechovky s přednesem básně a naším zpěvem. Také se jako každý rok roznášely známé, chutné tylovské rohlíčky. Po ukončení programu se většina účastníků přesunula do přírodního prostředí "Na Dolině", kde místní hasiči a další ochotní dobrovolníci postavili stánky s občerstvením, stany pro hosty a atrakce pro děti.

K tanci a poslechu hrála dechovka, která se střídala s Rožnovskými Ogary. Opět jsme měli možnost si povykládat s přáteli, pojíst výborný guláš, nebo kýtu a zapít pivem nebo malinovkou. Z Tylovic pochází několik našich členů a tak přišly i jejich manželky, které obohatily stůl a hlavně naše žaludky různými dobrotami – děkujeme. Tradičně se k nám přimotal Tylovjan z blízkého domku Petr se slovy:"Šak víte co mně máte zahráť"! A tak přišla na řadu jeho oblíbená "Na Královej holi". Vloni jsme mu zahráli 2 sloky, letos 4 a ešče nám vyčet, že :"Tam sú ešče 2 další"! Porúčal i další písničky, ale protože jeho ochota "neco donésť, aby sa nám lepší zpívalo" byla nulová, měl smolu.

Zazpívali jsme i rožnovskému p.farářovi, který přijel z náročné akce : Setkání mládeže v Krakově a ke všemu několik hodin pobyl na souběžné pouti v sousedních Viganticích.

Jeden z přítomných projevil chuť se přidat k naší partě a předpokládal, že příjde v září na naši zkoušku. Naši skupinu také oslovila p.Nezdařilová, kvůli 50 tému výročí známé sbírky zhudebněných básní z prostředí Valašska "Horní chlapci", které se připravuje na příští rok. Nemohli jsme ji nic slíbit,  protože pestrost našich vystoupení a tím i příprava různorodých programů písní včetně vlastní, někdy mnohahodinové produkce je náročná a vyčerpávající. K možnosti veřejného vystupování nepřispívá ani častá zaneprázdněnost některých členů a (někdy i pravidelná) nemocnost dalších (Mirku, přejeme brzké uzdravení!). Nad výhledem naši činnosti pro příští období se musíme zodpovědně zamyslet a najít přijatelné řešení.

15.výročí kostela svaté Zdislavy na Prostřední Bečvě oslavili farníci v neděli 24.7.2016 mší svatou, kterou sloužil P.Petr Důjka. Koncelebrantem byl argentinský kněz P.Mário Beverati, který působí jako misionář v Rusku. Na závěr mše sv. představil P.Mário ikony, které přivezl jako dárek. Protože mluvil rusky, jistě mu řada lidí ze střední a starší generace dobře rozuměla, neboť ruština byla u nás v dobách minulých povinným učivem na školách a také jedním z maturitních předmětů.

Naše skupina přijala pozvání ke zpěvu u kostela po mši svaté, kde se také podávalo občerstvení. Protože jsme připravili převážně valašské písničky, potěšili jsme diváky, kteří nás obklopili, dlouho vydrželi zpívat a nešetřili potleskem.

Pozvání k chutnému obědu s P.Máriem jsme neodmítli a viditelně jsme jej potěšili dvěmi ruskými písněmi, které jsme pro něj nacvičili v ruštině a po obědě zazpívali. I když se naše skupinka v závěru zmenšila, vydrželi jsme těšit přítomné a p.Mária písněmi z našeho repertoáru až do půl druhé odpoledne.

10.7. jsme jeli zpívat na pouť do Hážovic. Začala průvodem ve 14 hodin z Hážovic a pokračovala mší sv., kterou sloužil na známém místě v Končinách Mons.Vojtěch Kološ, kanovník olomouckého arcibiskupství. Na pouť přišlo mnoho zubřanů,protože P.Vojtěch působil v Zubří několik let a má obrovskou zásluhu na stavbě kaple Svatého Ducha na Starém Zubří.

Že má páter Kološ smysl pro humor dokázal na několika vtipných příhodách ze svého života. Schovává si např.pokutový kupón za "NESVĺTIL", aby mu připomněl, že má i v běžném životě "SVĺTIT".

Místní byli (jak je už léta známe) připraveni poutníky pohostit. Roznášely se buchty, guláš, káva, pivo a my jsme k tomu zpívali. Osmělili se i někteří  poutníci (Vašek, Staňa),  kteří přišli k cimbálu zazpívat tu svoji a vnímaví posluchači je pak odměnili potleskem.

Zpívalo se, vykládalo a pojídalo až do pozdního podvečera a důležité bylo, že počasí vydrželo.

V neděli 26.6. proběhla  na Hutisku-Zákopčí významná oslava – výročí 90 let odhalení památníku Ch.G.Masarykové, který je jedinný v naší republice.

Slavnost byla zahájena ve 13 h. našim zpěvem, kterým jsme doprovázeli i další části programu. Zpívali jsme oblíbené písně T.G.Masaryka, československou hymnu a písně z Valašska. V programu vystoupily i soubory Soláněk a Zákopčan, a v proslovech jednotlivé osobností připomněly přínos Charlotte Masarykové pro novou republiku a také její nadační fond, který přispěl na stavbu školy na Zákopčí.

Přes nepříznivé počasí (při programu se spustil slušný liják) se sešlo hodně lidí. Občerstvení bylo zajištěno jednak v příjemném venkovním prostředí a také v místní škole. Ochotné ženy průběžně stíraly vodu z podia a laviček a jakmile vyšlo slunko, vše rychle uschlo. Nám to už moc nepomohlo, protože potahy na nástroje a tašky byly navlhlé, nehledě na naše slavnostní oblečení a boty, které jsme při přecházení mimo podium znehodnotili blátem.

Jeden z řečníků se ale správně zmínil, že je dobré když prší, protože deficit vody je obrovský. Poblíž má rodinný domek náš člen Jožka, který nás se svoji ženou Maruškou pozval po ukončení oslavy na jejich zahradu, kde se zpívalo, jedlo a popíjelo až do večera.

Díky všem, hlavně Jožkovi a Marušce za příjemné zázemí a také Otci Janovi, který nás s houslemi a harmonikou přijel posílit z Lukova.

 Video Zákopčí

Video Vigantice