Jako správní gurmáni jsme výsledky své obětavé práce zhodnotili na "2.ročníku koštu pálenek". Mezi 16 ti vzorky, které z demižónů odléli ogaři (spěšéj patří řécť utrhli si od huby) převažovaly jabkovice, ale byly tam i trnky, hrušky, směska, třešňovice a meruňkovice.

Košt, při kterém jsme oslavili i Pavlovy narozeniny, zodpovědně zorganizoval Petr, který připravil i hodnotící tabulky a odměřoval vzorky. O příjemné atmosféře, kde samozřejmě vévodil košt a diskuze kolem pálenek, nechyběly vtipy i něco k jídlu a také spousta pěkných pěsniček svědčí i to, že jsme zústali trochu přesčas.

I když s náskokem zvítězila meruňkovice z jihu Valašska – Lukova, shodli se všichni na tom, že všechny pálenky byly kvalitní a chlapi se jimi mohou oprávněně pochlubit a bez obav je degustovat, neboť i básník, který nešel daleko pro inspiraci píše:

Z vody bývá úplavice, na zdraví je slivovice.

Dá Ti sílu, zdraví více, roztáhne Ti pěkně plíce,

zažene pryč neštovice a otráví tasemnice.

Když ji denně budeš pít, do sta let tu budeš žít.                                                                                                                                                                                                         

Poděkování od Petra:  Eště raz děkuju všeckým, kteří přispěli a pomohli - muzicírováním, proviantem i dobrou náladou.

Chlapi z bánovského "Hútku" vydali vloni na počest pátého výročí založení souboru knihu. My jsme se rozhodli, že naše páté výročí oslavíme s přáteli a příznivci při koledování 25.12.2015.

Když jsme včera večer dozpívali poslední koledu, "spadl mi kámen ze srdce". Program, který jsme vytvořili byl pestrý, ale tím  i náročný. V závěru roku nejen kvůli nemocem odpadly důležité zkoušky a tak jsme ve vzkazech, které píše Petr mohli číst: chlapi přiďte na zkúšku všeci co móžete, "lebo koza už dójí krev...."

Koledování mělo dvě části. V té první zazpívali Rožnovští Ogaři osm koled, kterými se vinul Betlémský příběh od chvíle, kdy císař Augustus vyhlásil sčítání lidu v zemi Judejské. Pro druhou část jsme připravili texty koled, takže z posluchačů se po přestávce stali koledníci.

1.VIDEO

2.Záběr z kůru

·         Poděkovat chci: Našim manželkám, že s námi nacvičily a zazpívaly dvě náročné koledy.

·         Petrovi a Zdeňkovi za vstupní scénku.

·         Martě za průvodní slovo.

·         Miladce, Štěpánovi, Mirkovi a Pavlovi za bezchybná sóla.

·         Tenoristům za pozoruhodně jednotný zpěv.

·         Jožkovi za houslové sólo.

·         Pavlovi a ogarům Bolckovým za ozvučení.

·         Drahušce za kameru a Jirkovi za organizační starosti.

·         Externím Ogarům, muzigantům Jardovi, Pavlovi a Tondovi.

·         Otci Janovi, který přivezl z Lukova 3 hudební nástroje, ze kterých posluchače nejvíce zaujaly valašské gajdy.

·         Studentům konzervatoře Anežce a Petrovi, kteří podpořili naši muziku.

·         Všem nejmenovaným zpěvákům a pomocníkům za ochotu a pozornost.

·         Všem posluchačům – koledníkům za vytvoření krásné VÁNOČNÍ POHODY.

Za sebe a Rožnovské Ogary přeju všem pěkné prožití Vánočních dnů, zdravý duch i tělo v roce 2016.

Honza

Oslavy 50 tin P.Jiřího Poláška jsme zahájili v neděli v Charitě, kde jsme se sešli ke krátké zkoušce a zabalení dárku (obraz-zimní motiv kostela sv.Anny ve skanzenu).

Větší část dopravy do Zašové, kde jsme odjeli ve 14 hod. si vzal na starost Milan, kterému dalšími auty vypomohla dcera se zetěm. Od 14.30 pak začalo v kostele "Navštívení Panny Marie" požehnání a po něm následoval přesun do nového kulturního domu, kde až do večera probíhaly v neformálním duchu oslavy narozenin.

Program zahájila se svou skupinou slovenská zpěvačka Hana Servická, následoval zpěv zašovského sboru, poblahopřál starosta obce a pak už se seřadili další gratulanti včetně nás. Protože skupina ze Slovenska  potřebovala brzy odjet, využila času a zazpívala další písně.

V prostorném sále bylo připraveno na pěkně upravených stolech pohoštění: ovoce,cukroví, vdolky a víno. U stěny sálu si ze švédských stolů mohl každý vzít rozmanité chuťovky z masa, salámu, sýrů a přibrat oblohu a pečivo podle chuti. O zpestření programu se postarala dvoulitrová flaška růžové tekutiny "Olé", která byla natlakovaná a při otevření pokropila nejen mně, ale i Ogary kolem.

Když slovenská skupina ukončila své vystoupení, zjistili jsme, že další program je na nás. První část zpěvu jsme věnovali písním s duchovním zaměřením. Mezi ně jsme vložili i píseň "Mamko vám", kterou jsme věnovali přítomné mamince Otce Jiřího. Pak následoval s krátkými přestávkami zpěv lidových písní, ke kterým se přidávala svým zpěvem i řada přítomných hostů.

Mám dobrý pocit, že se nám vystoupení podařilo a líbilo. Děkujeme Otci Jiřímu za pohoštění, a hlavně za to, že nás pozval do okruhu svých nejbližších přátel. Milanovi, jeho rodině a Jožkovi děkujeme za dopravu.

Neděle 18.10. byla zaměřena na misie. Rožnovští Ogaři byli požádáni, aby svým zpěvem provázeli mši sv. v kostele svaté Zdislavy na Prostřední Bečvě.

V pěkném zařízení pastoračního centra jsme se sešli po deváté hodině, abychom si oživili to, co jsme k této příležitosti nacvičili na našich úterních zkouškách. Naši sebedůvěru posílilo, když nám přítomné manželky zatleskaly. Díky! A také díky za buchtičky!

V krásně vyzdobeném kostele začala po zazvonění mše liturgickým průvodem a naší skladbou "Toto je den". Mši sloužil náš externí člen P. Jan. V promluvě zmínil působení misionářů, kteří mnohdy nasadili svůj život, když přinášeli křesťanství a pokrok do zaostalých zemí.  Křesťan by měl být připraven, že radostná zvěst sebou přináší i těžkosti a  oběti.

"Kyrie..." provázelo průvod s dary, které děti v krojích, symbolických pro různé národy přinášely k oltáři. Varhanice si zahrála jen při ordináriu a zpěvu žalmu, jinak byla celá mše v naší režii. Naši dobrou snahu, které možná chybělo trochu více pozornosti, ohodnotili přítomní na závěr potleskem.

Po mši jsme zahráli a zazpívali několik lidovek před kostelem a se Štěpánem a P Janem tam vytvořili harmonikové trio, doprovázené houslemi, kytarou a improvizovaným bubínkem. Následoval chutný oběd, kterého se zůčastnil i místní kněz P. Petr Důjka, po něm jsme ještě zahráli a zazpívali, rozloučili se a jeli domů.

I když mezi sebou neporovnáváme různá vystoupení, myslím, že všichni rádi přijímáme kromě zpěvu lidovek i výzvy k jinému druhu zpěvu. Je určitě dobře, že si uvědomujeme rozdílný dojem z chybičky při zpěvu písní duchovních a lidových. U lidové písně ji může někdo dokonce brát jako přirozený lidový projev. Cítím, že zpěv duchovních skladeb nás posouvá ve vnímání zpěvu na vyšší úroveň.

 VIDEO