Jánské ohně na Radhošti

     V předvečer sv. Jana 23. června opět vzplály vatry na významných kopcích beskydských. Naše zpěvácká skupina RO byla požádána o doprovodný kulturní program při zapálení ohně na Radhošti a to nejprve na hotelu Radegast pro organizátory akce a později po zapálení ohňů ještě krátký koncert v kapli Cyrila a Metoděje. Byla to vyjímečná příležitost zazpívat si v takovém posvátném prostředí.

      Celou akci ale předcházela horečná organizační improvizace. V důsledku náhlých vážných onemocnění nám vypadlo hned několik klíčových hlasů a nástrojů a tak jsme byli nuceni hledat náhrady. Nejvážnější výpadek cimbálu nahradila Honzova vnučka Anežka s přítelem Petrem a s harmonikou nás posílil pan Včelař.

       Ikdyž jsme vsadili na osvědčený mnohokrát přezpívaný program, bez kapelníka, dirigenta (a nápovědy) měl náš projev do dokonalosti daleko.

V těchto chvílích vypomohl pan Včelař na harmoniku sérií známých a "chytlavých" lidovek.

      Následovalo dramatické zapalování vatry, když tato po vydatném lijáku se ne a ne rozhořet. Čestná úloha zapalovače připadla na rožnovského faráře P. Kamila Obra.

      Na závěr ve 22:30 vystoupil náš sbor v radhošťské kapli se serií lidových a duchovních písní prostřídaných improvizací cimbálu a flétny na motivy lidových písní a Jožkovým houslovým sólem. Dirigování a průvodního slova se ujal a úspěšně zhostil Petr Kulišťák. Z vystoupení bylo cítit soustředění na maximální výkon a ikdyž to dokonalé nebylo, myslím, že se líbilo. Cítili jsme to i ze závěrečného poděkování představitele Matice Radhošťské Oldy Pauluse, v kterém vyjádřil přání - za rok zase s Rožnovskými Ogary.

      Domů jsme dorazili snad bez ztráty kytičky po půlnoci a vesměs s příjemnými dojmy a zážitky.

Nakonec ještě velké poděkování Anežce, Petrovi, panu Včelařovi, Pavlu Bolkovi a Štěpánu ml.

Díky moc za výpomoc !

Ještě 2 moje dojmy :

Úchvatnou podívanou se zajímavými světelnými a barevnými efekty nám připravila příroda při přechodu prudkého lijáku s dramatickou oblačností.

Působivý byl i  noční panoramatický pohled na okolní kopce a dědiny pod námi s blikajícími světýlky.

Silným dojmem na mě zapůsobilo také množství lidí, kteří se do noci a za nejistého počasí vydalo třeba i s malými dětmi na vrchol posvátného a nám tak blízkého kopce.

Určitě nikdo nelitoval.

Díky organizátorům (Městské lesy a Matice Radhošťská) za udržováním této tradice !

JURA

Jak se rok s rokem sešel, jsme zase v krásném prostředí u lesácké chaty ve Sladském pod Černou horou. Smažení vajec se tak pomalu stává naší tradiční akcí. Počasí je přímo ideální a my se těšíme po náročné serii vystoupení konečně na příjemnou relaxaci v přírodě. Zatímco se postupně sjíždíme různými dopravními prostředky, Mirek už na ohni rozehřívá kotlík se špekem. Opět oceňujeme praktické udělátko na držení a manipulaci s kotlíkem.

     Nakonec se nás schází kolem 23 i s manželkami a kromě nemocného Štěpána chybí jen Bohuš, Petr K., Pavel P., Milan a Honza Mach. Jeho cimbál tentokrát nahradila paní Vařejčková s harmonikou.

    Úvodní klábosení přerušila harmonika paní Vařejčkové sérií lidovek, většinou všeobecně známých, takže jsme ji mohli svými hlasivkami podpořit.

  Mezitím pár pomocníků rozklepalo do kotlíku 80 vajec a začalo se smažit. Vaječnica se tak povedla, že nakonec málem nezbylo ani na Mirkového Rostíka a vyškrabovaly se mu z kotlíka poslední zbytky.

    Zpívání muselo být samozřejmě přerušené, ale s o to větší chutí se  pokračovalo po jídle. Písničky paní Vařejčkové střídaly naše oblíbené (Pil sem včeraj, Za horama za dolama,...) i méně známé. Jožka s pivem a Milošek s vínem se starali, aby nám v krku nevyschlo, každý přinesl nějaké pochutiny na stůl, Víťa zase upytlačenou rybí chuťovku – prostě pohoda!

Rozjížděli jsme se při světle čelovek a reflektorů aut kolem ½ 11.h.

Velké díky patří Rosťovi a Mirkovi za organizaci a propůjčení prostor u chaty

A Jožkovi Slovákovi za kompletní zajištění proviantu ! Je to pro nás velká výhoda, že se o toto nemusíme starat a složitě propočítávat množství jednotlivých položek.

JURA

Jako každý rok i letos proběhla poslední neděli v měsíci květnu pouť na Dolních Pasekách, spojená s poslední májovou pobožností. Mši sloužil rožnovský farář P.Kamil Obr a koncelebroval jáhen Mgr.Miroslav Frňka. Liturgických zpěvů a žalmu se ujali stejně jako vloni Rožnovští Ogaři, kteří v průběhu mše sv. zazpívali i tři rytmické duchovní písně, závěrečnou k P.Marii. V průběhu mše zahrála také dvě písně dechovka, která provázela hudbou průvod od Zemanova křížku ke kapličce.

Po mši svaté následovalo občerstvení, které připravili pasečané pro poutníky u Koliby a ke kterému opět řízně vyhrávala dechovka. Když se muzikanti odebrali pojíst připravený guláš, nastoupili Rožnovští Ogaři a v silném počtu 15 ti členů rozezněli své mocné hlasy zpěvem známých táhlých písní i rychlých čardášů. Spolu s dechovkou dostali bečku piva a někteří chlapi dokonce donesli okoštovat i svoje pálené. Obětavci z řad obyvatel Pasek a okolí roznášeli nejen vdolky, které chutnaly a šly na dračku, ale také červené a bílé víno. Když  nasycená dechovka odehrála další sérii polek a valčíků, pustili se do zpěvu Ogaři. Potom se šlo také na guláš a protože už bylo po osmnácté hodině své hlavní vystoupení ukončili.  Video

Přesto, že jsme se na zkoušce dohodli a přijali pozvání k vystoupení v Kašavě u příležitosti 270 let posvěcení kostela, začaly se nad ním stahovat mraky. Kromě Štěpána, který leží v nemocnici a dopředu omluvených členů, naše řady i dále z různých důvodů řídly. Nakonec s námi nejelo 7 členů základní sestavy. Také mně po vystoupení na chatě Mír potrápily hlasivky a i když jsem se snažil, ještě to nebylo ono. I z děvčat, která počítala s účastí některá onemocněla. Přesto naši skupinku doplnily: Hanka, Maruška, Zdeňka, Helena a Katka. V Kašavě jsme zahajovali zpěvem při slavnostní mši. Kytara by nám chyběla, proto musíme poděkovat mladému Štěpánovi, že nám vypomohl.

U kostela sv. Kateřiny nás přivítal a poskytl zázemí v místní, čerstvě opravené faře rožnovský rodák P.Jan. Měli jsme připravenou dostatečnou zásobu duchovních písní a také nacvičili žalm a ordinárium. Při mši dala klenba kostela vyniknou houslím, které svým sólovým partem obohatily okamžiky svatého přijímání. Když jsem se po mši zeptal mladé varhanice jak se jí s námi hrálo, tak nás nepřímo ocenila výrokem: "Já jsem se jen bála, abych vám to nekazila". Při východu z kostela nás vítala hudbou žesťová skupina, ke které se přidal náš bubeník.

Dali jsme si po jednéj ze sklénky 0,7 litrú, kterou nám cestu přibalil Milošek z ušetřených zásob a honem do "Orlovny", kde nás v poledne čekal chutný oběd : knedlíčková polévka a řízek se salátem. Ke svlažení bylo pivo, kyselky a později víno, které v zásobě více než přiměřené poskytl  pan farář. K zakousnutí miniaturní vdolečky. Protože tentokrát mezi námi bylo hodně šoférů, usoudili jsme s Petrem v průběhu programu, že víno nevypijem. Abychom utužili naše přátelství s Kašavjany, obešli jsme celý sál a nalévali každému, kdo měl chuť. Kulturní program se vyvijel spontánně. Začali "Komňanští heligonkáři", ke kterým se přidal náš bubeník a další harmonikáři. Se svou heligonkou přišel i pan Zbranek a Isabela, která nejen hrála, ale i zpívala. Pak už nastoupila naše skupina a sálem zazněly osvědčené lidové písně a čardáše. Během odpoledne se tvořily další nečekané hudební skupinky, takže hudební program byl bohatý. V dalších vstupech jsme dali pro zpestření "Japonečku", kde si Mira zahrál sólo na foukací harmoniku. Víťa mu přidržoval mikrofón, aby nikdo v sále nepřišel o požitek. Na přání přítomných jsme zahráli i méně známou píseň z  mého mládí "Dolú přes Fryštáček". Srdce přítomných rozechvěla působivá, citově laděná skladba  "Moje srdce housle jsou" v Jožkově podání. V závěru odpoledne jsme doprovázeli Otce Jana, který si sedl mezi přítomné v sále se svou harmonikou. Hrály se různé písně a zazněly i vojenské se kterými nám pomohl při oslavě v Rožnově. Myslím, že svým vystoupení ve valašské obci Kašava jsme udělali radost nejen domácím, ale i sobě. VIDEO

V úterý 5.5.2015 proběhla v parku u památníku padlých pietní vzpomínka, v rámci oslav sedmdesátého výročí osvobození Rožnova . Zúčasnili se jí zástupci vedení MěÚ, Valaškého muzea, Válečných veteránů a římskokatolické farnosti. V průběhu programu jsme zazpívali tři vojenské písně z první světové války.

Naše vystoupení bylo ohroženo, protože několik dnů před ním onemocněli někteří členové naší skupiny. Bohužel i nosný pilíř hudebního doprovodu, harmonikář Štěpán, který musel do nemocnice se slepým střevem. V nouzi vypomohl náš externí Ogar P.Jan, který přijel se svou harmonikou z Lukova. Nakonec jsme dali dohromady docela slušný orchestr: P.Jan-harmonika, Honza-mandolína, Jožka-housle, Pavel-kytara a Zdeněk-buben. I zpěváci přišli, kteří mohli a opravdu se snažili. Po ukončení programu nám přišel poděkovat starosta MěÚ Rožnov.

Myslím, že jsme svým vystoupením pomohli k důstojné vzpomínce na ty, kteří předčasně a zbytečně zemřeli.  VIDEO