Jak zme s kapelníkem Honzú Machem slavili jeho 70-tiny.

 Tož dyž sa blížil ten slavný deň, gdy náš kapelmajstr a cimbálista Honza měl završiť 70 rokůch radostí aj trápeňa na temto světě, horečno zme vymýšlali, čím ho podarovať. Víťovo básnické střevo vyplodilo nekolik trefných veršů, keré zme potem natrénovali na melódiu "Suavíček je malý ptáček", no a co by sa cimbálistovi mohlo hodiť? – tož nové húlečky na cimbál! Ty zehnál Jožka.

 No a tak zme sa aji s dalšíma osobníma podaruňkama zešli v úterý v 5 hodin odpoledňa na Pasekách u tiskárny. Přichoďá k Machom na zahradu začli zme našú "Ogaři idú". Přivítal nás na schodoch a tož jak ináč než štamprlú halúzkovej. Překvapil nás vyklizenú a vylíčenú garážú, kde už měl nachystané stoly plné dobrot. Zapomněl sem řécť, že nás pozval aj s robkama, tož kŕdel chlapů s robama – no, přes 30! nás mohlo byť – kde to dať? Garáž, jak sa pozděj ukázalo, byla ideálním řešením.

Tož napřeď byla vítačka s gratuláciama, aj jakýchsi poľúbení od cérek dostál, šak je to na kerýchsi fotečkách viděť. Mezi darama byly samozřejmě flaše s vínem a gořalkú, med, chleba s pěknú vypečenú sedumdesátkú, klobáse a jiné.

Po vinšoch zme začali s Víťovú gratulačnú pěsničkú, no a potem už šla jedna za druhú. Pavel přinés aj svoju Barboru, co tvrdí muzigu, Mirek si přinés fúkačky , šak si na ně vzal gatě s deseti kapsama, aby sa mu tam všecky vlézly, Jožka s huslama, Štěpán s harmonikú, Pavel s kytarú – no kapela jak má byť! Ogaři, co chodili do krúžka (Mirek, Honza, Petr) vytáhli eště staré Radhošťácké pěsničky, až sa nekerým slzy draly do očí. Robky si stačily poklábosiť, no co mám povídať – dyž zme sa po 11. hodině začali brať dom, ani sa nám nachcélo.

Eště musím vyzdvihnúť perfektnú obsluhu, kerú zajišťovala Honzova Zdenka a neúnavně doplňovala pití a další dobroty na stole. Šak muséla měť naběhaných schodú hore dole a furt s úsměvem!

No, zasej vysoko nasazená laťka!

Honzo, Zdenko,

Díky za perfektní pohoštění, a nádhernú atmosféru! Bylo nám u vás dobře.

Přejeme vám oběma eště dlúhých rokúch ve zdraví a pohodě!

Vaši Ogaři

A ešče co zmudroval Víťa:

STARÝ ČLOVĚK TO JE TAKÝ, CO SI FURT BRBLÁ.

NA NEMOCI, POLITIKU, CO ROBA DĚLÁ.

/: TO NÁŠ HONZA, TO JE KOS,

UPLETE VÁM RAZ DVA KOŠ,

A DYŽ NENÍ CO BY ROBIL,

IDE NA RADHOŠŤ.:/

HONZA UŽ MÁ SEDMDESÁT, ALE JARÝ JE.

NA CIMBÁLE, MANDOLÍNĚ, PĚKNĚ NOTUJE.

/:A DYŽ MUZIKU DĚLÁ,

HNEĎ VÁM CELÝ OŽÍVÁ.

PROTOŽE JE OGAR DOBRÝ,

SVÉ "OGARY" MÁ.:/

ZAHRAJ HOZO, ZAHRAJ COSI, DYŽ UŽ TADY ZME.

DRAPNI SVOJE INŠTRUMENTY, VESELÍ BUĎME.

/:S OGARAMA POHRÁVAJ,

DOBRÉ VÍNKO POPÍJAJ,

NENECHAJ SA POBÍZETI,

PÁN BŮH TI ŽEHNAJ!:/

DEJ TI NÁŠ PÁN ŠTĚSTÍ, ZDRAVÍ, ROZUM UCHOVAJ,

ABYS MOHEL S OGARAMI DĚLAŤ LIĎOM RÁJ.

/: MUZIKA DYŽ ZAHRAJE,

KAŽDÉ SRDCE OKŘEJE.

"DEJ TI PÁN BÚH DLÚHÉ ROKY" !

- SÚ NAŠE VINŠE! :/

V neděli 3.8.2014 proběhla poslední akce, kterou jsme plánovali na léto -  pouť v Tylovicích. Jak Tylovjané, kteří se na pouť zodpovědně připravovali, tak i naše skupina jsou asi někde výše dobře zapsání, protože opět nejen vyšlo počasí, ale i celý program pouti proběhl k obecné spokojenosti.

Jak je ustáleným zvykem po mši svaté se seřadil průvod a za doprovodu dechovky doputoval ke "Křížku" v Tylovicích. Mnoho přihlížejících si tam poslechlo nejen dechovku, ale po modlitbě i báseň a program připravený Rožnovskými Ogary. Pak už se skupinky vydaly na "Výletiště" k přátelské zábavě spojené samozřejmě s agapé. K jídlu jsme si mohli vybrat guláš, nebo steak, pila se dobrá voda, kofola, pivo a s rozumem fernet, nebo slivovice.

V průběhu odpoledne posvětil nový kaplan P.Svoboda tylovským hasičům nové hasičské auto a šampaňským to ještě potvrdil starosta. V hudební produkci se střídala dechovka s Rožnovskými Ogary, takže byl i čas na pokec s přáteli, jídlo a oddych. Zazpívali jsme také na přání Otci kaplanovi a tylovským přátelům. V podvečer jsme dojedli frgály a buchty co zbyly na stole, něco v prořídlé skupince zazpívali a pak se postupně rozešli do svých valašských chaloupek.

Přátelé z Tylovic:  "My jsme vaši a Vy jste naši". Díky.

Na zkoušku před Tylovickou poutí nás manželé Hyklovi pozvali do Tylovic na svou zahradu. Jarmilka, jak ji známe, napekla buchty, bylo i cosi od masa, k pití oblíbené víno, Víťa donesl své škvarky z kapra a  Maruška výborné jednohubky.  Raději jsme hned zkoušeli, aby se setkání aspoň trochu podobalo zkoušce a pak jsme se už za občasného zpěvu potýkali s potravinami.

Zpěv zaujal i sousedy. Jeden se objevil s harmonikou, další donesl chardonay a s chutí se přidával ke zpěvu. Zpívalo se všechno na co si chlapi vzpoměli: lidovky, tanga a s doprovodem kytary i trampské. Myslím, že jsme svou návštěvou u Hyklů otevřeli nový způsob, jak zpestřit sousedské spolužití.

V neděli 13.7.2014 odpoledne začala po průvodu z Hážovic do Končin poutní mše svatá, při které byl hlavním celebrantem P.Petr Důjka, farář z Dolní Bečvy. Po ní pokračovalo odpoledne přátelským posezením a přítomní mohli ochutnat cukroví, ale i slané výrobky, které napekly hážovské hospodyňky. Nejen pro hladové, ale i pro fajšnekry navařili místní odborníci srnčí guláš a k němu jak jinak : se podávalo  "čepované".

Poutní místo v Končinách má své kouzlo a pěkně zapadá do přírody. Příjemně se nám tu zpívalo, posluchači se přidávali svými hlasy a byli jako každý rok vděční. Bylo vidět, že se na nás těšili. Zazpíval si s námi i farář Petr Důjka, kterému jsme splnili přání zahrát a zazpívat "Valašský pláč" , který jak řekl, málokdo umí. Na přání jsme zahráli i Anežce její oblíbenou "Nezacházej slunce" a to nejen proto, že Svaťa, který není držgrešle sypnul cosi do klobůka.

Známí hážovjané Petr s Pavlem stále obcházeli s táckém, na kterém se jiskřily malé pohárky, takže nálada byla příjemná. K večeru se najednou setmělo a spadly i nějaké kapky. Většina přítomných cítila, že radosti a pochutin bylo dost a začali se brát domů. I my  jsme poděkovali za pohoštění a sbalili nástroje.

Velké díky organizátorům a všem, kteří podporovali přátelskou a radostnou náladu na pouti v Končinách.

Každý rok v létě pořádá majitel pily Olin Divín setkání rodiny a přátel na horním konci Zubří pod lesem "Obecníkem." Letos Mirek domluvil, že tam zazpíváme. Moc nás nebylo a navíc venku, bez mikrofonu, to bylo docela náročné. Přátelský Olin vše brzy zorganizoval tak, že jsme dostali vhodnou židli, stůl, mikrofon a také zajistil plynulou dodávku všeho, co bylo k jídlu a pití. Stále nás vyhledával a spolu se známými, které občas přivedl s námi zpíval. V průběhu odpoledne se objevil i další houslista Jirka, který léta hrál ve zlínských folklorních souborech.

Počasí, až na krátkou přeháňku bylo nádherné a naše písničky mezi kterými byly i ty, které připomínaly Zubří, se líbily. Obzvlášť se podařila oblíbená Japonečka, kterou na foukací harmoniku zahrál Mirek do mikrofonu s našim doprovodem.

Před  závěrem sice někteří Ogaři odešli, ale ti co setrvali se dočkali "zlatého hřebu" večera - smaženého pstruha. Vlastnoručně, na počkání smažil tyto chutné ryby Mira Halamíček, majitel rybářství na Dolních Pasekách.