Před sv.Janem tradičně připravují lesáci spolu s "Maticí radhošťskou" zapálení ohně na vrcholu Radhoště. Už po druhé nás pozvali, ať v průběhu večera zazpíváme. Začali jsme po šesté hodině večer v prostorách hotelu Radegast, kde se podávalo pivo a guláš. Oblíbené lidové písničky jsme doplnili o další s mysliveckou tématikou a přítomní lesáci si s námi s chutí zazpívali. Minule nás byla hrstka, ale po nadšené reakci účastníků se tentokrát zůčastnilo patnáct Rožnovských Ogarů. S nimi dorazilo na vrchol i několik manželek. Nálada byla radostná, plná očekávání a proběhla i minioslava svátků Zdeňky a Jana. Pikantní guláš chutnal - prostě srnec je srnec. Parta byla výborná, dárky milé. Děkujeme!

Ve 21.30 zapálili zodpovědní organizátoři za dohledu hasičů vatru a my jsme spolu s přítomnými zapěli oslavné písně, některé s radhošťskou tématikou. Hora byla  obsypána lidmi, vatra nádherně hořela, počasí nádherné, obloha na západě ozdobená škálou barevných pruhů a pohled na svítící domečky hluboko v údolí nezapomenutelný.

Ve 23.00 začal v kapli Cyrila a Metoděje náš koncert, při kterém jsme zazpívali  za svitu svíček a čelovek 7 písní. Koncert doplnili i hosté. Krásnými trylky se v kapli ozvala fujarka a profesionálně zahrál na své housle Štěpán Blinka skladbu od J.S.Bacha. Mladí ze schóly se nedali zahanbit a zvučnými, čistými vícehlasy rozezněli prostor pěknými melodiemi. Radhošť jsme opouštěli pozdě po půlnoci, naplnění vším krásným co nám tento bájný valašský vrchol nabídl.

Od roku 1764, kdy rožnovský kostel Všech svatých vysvětil olomoucký biskup Maxmilián, hrabě z Hamiltonu uplynulo 5.června právě 250 let.. Přípravy k oslavě, které zahrnovaly i vybudování zdi s kapličkami a přebudování prostranství kolem kostela, zaměstnaly několik měsíců spoustu brigádníků a znamenaly velký nápor na Otce Kamila Obra a Jarka Koryčanského, který řídil všechny práce. Výsledek ale stojí za to a v centru Rožnova vznikl kromě jiného krásný odpočinkový prostor.

Pátek byl naplánován jako duchovní den a začal mší svatou v 9 hod. Mší svatou v 10.30 začaly oslavy i v sobotu. Dojelo na ni mnoho kněží - rožnovských rodáků a také těch, kteří v Rožnově působili. Po průvodu kolem kapliček nabraly oslavy na obrátkách, protože pro návštěvníky i kněze byly venku postaveny stany, kde si každý nabral jídla a pití co unesl a snědl. Tekla minerálka, ale i pivo a víno a Rožnovští Ogaři k tomu s pomocí externích Ogarů Honzy a Tondy vesele vyhrávali. Na začatku jsme sice trochu zápasili s prostorem kde budeme zpívat, protože na slunku, které peklo naplno jsme být nechtěli a ani kvůli nástrojům být nemohli. Nakonec jsme si místo "vyboxovali" pod stanem, přímo u výčepu piva a vína.

V 15 hod začal v kostele koncert. Vystoupily hudební skupiny, které pomáhají zpěvem ve farnosti: schóly, Rožnovští Ogaři,kostelní sbor a také známý varhaník p.Bernátek se svou manželkou, vynikající zpěvačkou. Naše skupina oslavila písněmi  známé i neznámé stařenky a staříčky, kteří nejen postavili kostel, ale také ho po nejméně deset generací pomáhali opravovat a udržovat. Na závěr sobotního koncertu zazpívaly všechny skupiny společně radostný kánon.

Nedělní odpoledne začalo požehnáním ve 14.30. Po 15 hodině se rozjela na prostranství za kostelem lidová zábava. Opět bylo něco k pití a také slané i sladké jednohubky. Kromě vstupu.kaplana Bohumila, který organizoval hry jsme celou dobu hráli a k potěšení přítomných zpívali lidové písničky. Mnoho z nich bylo také na přání přítomných, kteří nešetřili potleskem. V závěru se k nám přidal i Otec Kamil a spousta mladých ogarů ze schol, kteří využili i našich zpěvníků a s chutí zpívali. Přibyli i další externí Ogaři, kteří občas odběhli od smažení vaječnice, aby si s námi zahráli a zazpívali oblíbené písně. Odpoledne uběhlo neuvěřitelně rychle a ani jsme téměř nezpozorovali, že je po 20 té hodině.. Poslední píseň měla být "S Pánem Bohem idem od vás", ale když jsme odcházeli, Jarmilka nás umluvila,  abychom ještě zazpívali "Ogaři idú". Na to jak jsme si my Ogaři s chutí zazpívali a jak se k nám ostatní rádi přidávali budeme určitě vzpomínat.      

Určitě se mnozí z Vás zúčastnili "Noci kostelů" v Rožnově.  Já jsem  se podílel na programu "Noc kostelů" v Suché Lozi na Slovácku. Program byl naplněn vyprávěním o poutích spojených s vystavkou obrazů a předmětů, které poutnici přinášeli do svých domovů. Hodnotné bylo  vystoupení mužského a ženských pěveckých souborů z farnosti. Nádherně zharmonizovaná a procítěně zpívaná vynikla píseň "Hoši od Zborova" a také píseň k oslavě svatých Cyrila a Metoděje. Mladí muziganti z Valašska doplnili program dobře nacvičenými barokními skladbamií na cimbál a klarinet a výsledkem byl dlouhotrvající potlesk obecenstva.

Spánku nebylo mnoho a tak jsem s obavami očekával jak proběhne naše tradiční Pasecká pouť. Ve 13 h. jsme se sešli ke krátké zkoušce na naší zahradě a potom se prošli ke křížku u Zemanů, odkud vyšlo poutní procesí. Průběh mše sv.  zajišťovali Rožnovští Ogaří, kteří zazpívali nejen ordinárium P.Olejníka, ale i žalm a oblíbené duchovní písně. Na své si přišla i dechovka, která obohatila jednu z hlavních částí mše fanfárami. Musím říct, že zkoušky se vyplatily a Ogaři zpívali při mši s chutí a bez chyb.

Poutníci, ale i širší veřejnost a hosté se vždy těší na spontánní lidovou zábavu, kde hraje nejen dechovka, ale svůj repertoár nabídnou posluchačům i Ogaři. Protože děvčata připravila a roznášela tradiční frgály, cukroví a vystupující dostali guláš, sud piva a sklénku trnkovéj, měly zpěvy nejen sílu, ale i odezvu. Když jsme se rozcházeli  kolem 19 h., kdekdo kroutil hlavou nad tím, že bez ohledu na předpovědi bylo počasí opět "katalogové" a tradičně pasečanům přálo.

V pátek 2.5. proběhl plánovaný zájezd do sklípku poblíž Pálavy. Nebylo to jen o víně, ale šlo především o další přátelské setkání Rožnovských Ogarů s kamarády souboru Hútek z Bánova. Obě skupiny se v minulých letech setkaly na Bánovském létě a také spolu prožily pouť na Dolních Pasekách.

Protože bych v hodnocení  akce nemusel být objektivní, nechám za sebe promluvit Libora z Bánova, který napsal na stránky Hútku: 

Výlet do Popic se souborem Rožnovští Ogaři byl plánovaný dlouho dopředu. Ogar "Otec otca" (= Jan Mach st.) nás několikrát navštívil na zkoušce a průběžně dolaďoval podrobnosti. Nejprve to vypadalo, že pojedeme v silné sestavě, ale v posledním týdnu se začaly množit omluvenky, až jsme se dostali k číslu 8. Naštěstí mohly některé manželky Hútků, a tak to nakonec nebylo "na ostudu".

Když nastal Den P, byli jsme dle domluvy připraveni u fary a vyčkávali "poschoďák". Autobus přijel na čas. Vystoupilo z něj nepočítaně našich kamarádů a nastalo velké vítání. Dokonce měli připravenu uvítací píseň. Pak už nic nebránilo vyrazit k prvnímu cíli - na zámek do Čejkovic. Tam jsme měli objednaný oběd. Byl chutný a těch knedlíčků ... Pak jsme spolu s jedním Ogarem zašli do jeho domku, který v Čejkovicích má, abychom zkontrolovali jeho Sauvignon. Po cestě jsme obdivovali místní architekturu, hlavně kopání sklepů do pískovcového podloží.

Přejezd do Popic už byl rychlý. Byli jsme uvítáni v rodinném vinařství Žídek, kde jsme nejprve absolvovali výklad a malou ochutnávku. Když jsme zakotvili ve společenské místnosti, začalo se chystat na stůl. Proviantní náčelník Ogarů se zřejmě poučil z chyby výpravy cimrmanů na severní pól, kdy zapomněli znásobit množství dvěma, a pro jistotu násobil deseti. Stoly byly plné dobrot a děvčata po celý večer doplňovala každou vzniklou skulinku novým přídělem Ještě před odjezdem domů byly stoly stejně plné, jako na začátku.K tomu všemu dobré víno. Mně osobně nejvíc chutnala Pálava, kterou jsem měl vždy spíše za babské pití, ale Pálava pana Žídka měla příjemnou kyselinku a byla chuťově taková vyvážená.Díky početné doprovodné hudební složce, posílené o paní Kubaníkovou, se proud písniček nezastavil celý večer. Chvíli zpívali Ogaři, chvíli Hútek, a když se sbory spojily, tak by určitě zahnaly aj křižáky, stejně jako husité u Domažlic. Tabulky v oknech se jen třepaly. Těsně před koncem nahlédly na naši společnost i děvčata ze souboru Hanýsek ze Šakvic, která seděla ve vedlejší budově. A tak se nakonec na setkání dvou mužských sborů tančily a zpívaly aj karičky. Děvčatům to pěkně znělo a snad se potkáme i na nějaké folklórní akci, kde je uvidíme v krojích.

Ani nevím, jak se podařilo nás z dobře zajištěných pozic přesunout do autobusu. Cesta zpátky s kytarou uběhla neskutečně rychle.

Akce nasadila vysokou laťku, která se bude těžko překonávat. Ogaři dík!    

V pátek 24.1.2014 odpoledne jsme se rozloučili se zesnulým Frantou Malíkem, kterého jsme pravidelně vídali na ranní mši svaté v rožnovském kostele Všech svatých.

Byl to vstřícný, srdečný kamarád, který své známé už zdaleka zdravil, když je potkával. Pocházel ze Slovácka, ze známé obce Vlčnov, kde pravidelně dojížděl a udržoval svůj trnkový sad.

Zazpívali jsme mu na rozloučenou dvě lidové písně a po pohřbu jej vzpoměli při skleničce slivovice, kterou nám příbuzní přinesli z jeho zásob.