Když jsem se v předvečer našeho vystoupení podíval na stránky Trojanovic, zjistil jsem,s lehkým mrazením, že na plakátě je uvedeno: "Máj přijedou kácet Ogaři z Rožnova." Zdeňka se mně smála a já nakonec po noční telefonické konzultaci s chlapy jsem tomu nechal volný průběh. Mirek vzal pro jistotu pilu a sekeru (kdyby to opravdu bylo na nás) a také Pavel zvláštní pilový drát a nezapoměl k němu půl litru na "mazání".

Přijeli jsme s předstihem do krásného horského prostředí Trojanovic-Karlovic a v Četynově dřevěnici jsme si odložili a udělali krátkou zkoušku. Pan Strnadel, který s námi kácení domluvil nás uklidnil, že my sice máme máj kácet, ale prostřednictvím firmy, kterou jsme si "prý naptali".

Program začala muzika souboru Radhošť z Trojanovic, spolu s vystoupením dětí z mateřské školky. Pak jsme už vystoupili my s 15 minutovým programem lidových písní. Potom začali dva urostlí chlapi, kteří to určitě nedělali poprvé, s kácením máje, když předtím na starém brusu naostřili sekeru. Kácení proběhlo úspěšně a chlapi se trefili přesně mezi zvoničku a studnu.

Dostali jsme dobrý guláš, pivo a lopaťáky a po další sadě písní, které jsme zazpívali, jsme ještě něco nafotili, prohlédli si krásné okolí a odjeli domů. Počasí, až na krátkou přeháňku, pořadatelům vyšlo a bylo k účastníkům kácení, přes nepříznivou předpověď, milosrdné.

Tradiční Pasecká pouť 26.5.2013 začala pro Rožnovské Ogary na zahradě našeho rodinného domku zkouškou ve 12.30. Petr nalél, nálada byla výborná a počasí ač v sobotu nepříjemné v neděli opět přálo.

V půl druhé jsme se odebrali za zpěvu rožnovských písní malým zkušebním průvodem ke křížku u Zemanů, kde už vyhrávala dechovka. Lídí postupně přibývalo. Ve 14 h.  začal Pavel provolávat slova písně "Chválu vzdejme", na které spustila dechovka, vedená pasečanem Olou Křenkem.  Prostý lid ve valašských krojích, ze všech stran dokumentovaný fotografy, vykročil za křížem, kterého se ujal Jura, k místu mše sv. u kapličky. Na začátku průvodu šli Ogaři, kteří přesto, že se za svůj život už cosi nachodili a někteří jsou po operaci s koleny, nebo na ni čekají, byli občas tak rychlí,  že ztráceli kontakt s hlavní skupinou vedenou Otcem Kamilem.

Mši zahájila hudba písní "Ejhle oltář". Celý další průběh - ordinária, žalm a j. si vzali na starost Rožnovští Ogaři, kteří také zpívali k sv přijímání a mariánské písně před a po litaniích k Panně Marii. Pochváleni jsme byli za staroslověnské Alilujija, před homílií.

U Koliby pokračovala pouť veselicí s občerstvením. Hrála dechovka a když jsme pojedli dobrý guláš zazněly v našem podání lidové písně. Tleskaly nám sice hlavně naše manželky (které jsme k tomu trochu pobídli), ale věřím, že ostatním se to také líbilo.  Zpěvák Petr byl nejvíce slyšet, protože seděl za pípou a čepoval pro nás ze soudečku, který byl blízko divákům, pivo. Štěpán rozezvučel nejen kytaru při mši, ale u Koliby i ozembuch. Pavla, který má rytmus v těle si všimla dechovka, a protože jí chyběl bubeník, okamžitě nám ho zlanařila. Známých bylo plno na každém kroku a tak se tvořily skupinky přátel, které se spolu s námi příjemně bavily až do půl sedmé večer.

Na "Zelený čtvrtek" v 16 hod. začala ve Valašském Muzeu - "Sušáku" vernisáž výstavy, která dokumentuje Cyrilometodějskou tradici na Valašsku. Svatým Cyrilu a Metodějovi je zasvěcena nejen kaple na Radhošti, ale také kostel ve Vidči, kaple v Čeladné, Lhotce nad Bečvou, Hostašovicích a Velkých Karlovicích.

Výstavu jsme zahájili skladbou z liturgie sv. Jana Zlatoústého. Následoval proslov ředitele Valašského muzea ing.Ondruše, který jsme doplnili upravenou písní z kancionálu. Potom promluvili  p.Strnadel - předseda spolku "Matice radhošťská" a ing.Hasalík - autor výstavy. Poslední skladbou, opět ze staroslověnské liturgie, byla zakončena oficiální část vernisáže.

Jsem rád, že se zúčastnili všichni stálí členové Rožnovských Ogarů, kteří nejen obohatili tématickými písněmi tuto zajímavou událost, ale také mohli shlédnout vystavené předměty z muzejních sbírek. Jsou zde vystaveny knihy, dobové tisky, obrázky, texty modliteb, nástěnné obrazy, zvon, korouhev a také krásný prapor s obrazem sv.Cyrila a Metoděje.

Určitě si řada z nás také povšimla staré fotografie mužského pěveckého sboru "Tetřev", který započal svou činnost v Rožnově v r.1862 a působil snad až do r.1938.

V sobotu odpoledne 16.3. jsme se jako jeden z osmi sborů zúčastnili zpěváckého  setkání -"Zpívání pro radost ".  Začínalo se už ve 14 hod. ale my jsme podle rozvrhu byli na řadě až po přestávce před 16 hodinou.

Na zkoušku jsme se proto sešli v hudební škole až o půl třetí. O přestávce jsme přešli do "Spoláku" a na jeviště, kde jsme se rozestavili k vystoupení.

Když se opona roztáhla a byli jsme představeni, spustili jsme 15 minutový pěvecký program, složený z lidových písní. Přes veškeré zádrhele, které nám písničky připravily na zkouškách musím říct,  že to bylo asi nejlepší folklorní vystoupení v krátké historii naší skupiny. Chlapi zpívali s chutí, suverénně a jednotně a diváci to ocenili.

Ogaři, byli jste dobří a pozorní.   

Díky.   Honza

Když nás kontaktovali pracovníci T-klubu, vzpomínali jak příjemné bylo počasí na loňském Josefském jarmarku. Letos, na přelomu února-března bylo krásné počasí, ale ve čtvrtek před zahájením programu převzala vládu opět zima. Napadlo asi 15 cm sněhu a začal foukat silný vítr.

Jarmark měl začít v pátek 15.3. v 10 hod. My jsme se sešli před desátou, abychom udělali ještě před zahájením zvukovou zkoušku. Zima byla "vlezlá", ale naštěstí Jožka donés něco na oslavu Josefa a protože co chvilku nešla elektrika, tak jsme toho tuplovaně využili k zahřátí aji k oslavě. 

Jak je obvyklé začínalo se proslovy, kde kromě starostky města Rožnova promluvil i Otec Kamil. Moderovala naše dobrá kamarádka Zuzka, která nás uvedla a pak jsme asi 45 min. zpívali lidové písně mezi nima i několik, kde je vzpomenut Rožnov. Posluchači nám zatleskali, ale brzy se rozešli ke stánkům. Myslím hlavně proto, aby se zahřáli horkou medovinou nebo svařákem. Našimi nejvděčnějšími posluchači byly dětí z mateřské školky se svými vychovatelkami. Děti v rytmu poskakovaly a spontánně tleskaly. Nechyběl ani náš už téměř maskot Arnoštek Kubešů, který se při rytmických písních vytáčel se svou vallaškou před podiem.

Přesto, že jsme byli dobře navlečení a měli většinou beranice, mrzly nám prsty, aji lícní svaly. I naší hlavní kameramance se zimou občas klepala kamera, něco jsem zahrál jinak, než jsme byli domluvení a také zpěváci  nebyli díky zimě schopni udržet trvalou pozornost. Navíc některé písně byly o trnečkách, které jsme chutnali, takže jsme na závěr odsouhlasili, že spontánnost a lidovost k jarmarku patří.

Honza