Tylovská pouť překvapila hned v někiolika směrech. Poutní procesí mělo velký počet poutníků ve valašských krojích a mši svatou sloužil P.Vladímír Teťhal, který byl před několika lety oblíbeným farářem v Rožnově. V 9.30, když jsem vyjížděl k místu srazu "U křížku", kde tradičně končí duchovní program pouti se zdálo, že nás nepříjemně zaskočí počasí. Spustil se skutečně jak sa praví: "Liják jako z konve". Při průjezdu Rožnovem rozráželo auto proudy vody z obrovských kaluží, kterou kanalizace nestačila odvádět. U křížku stál pouze "přenosový vůz" s reprodukční technikou a zahlédl jsem jen jednoho Rožnovského Ogara jak se v dešti vytáčí na kole a mizí v dálce.

Vše se ale v dobré obrátilo. Déšť ustával a Vlasťa vybalil mikrofony, repráky a kabely. Pak přicházeli postupně i Ogaři a jen co jsme naladiíli a začali zkoušet objevilo se procesí, doprovázené dechovkou. To už nepršelo a po modlitbě jsme hráli a zpívali oblíbené písně s kytarou a mandolínou. Na veselou notu si posluchači později poslechli lidovky s cimbálem. Následoval přesun na "Harcovnu", kde už hrála dechovka. Doplněni houslistou, kamarádem Jožkou, jsme  přispěli dvěma asi půlhodinovými vstupy lidových písní ke zpěvu i k tanci. Na stole byly chutné vdolečky, k obědu guláš a pivo a co pro nás bylo nejdůležitější, že se lidé v hospodě dobře bavili a známé písničky zpívali snámi. Tylovská pouť se po všech stránkách vydařila a líbila se nejen poutníkům, ale především organizátorům, protože si myslím, že  "mokrá varianta" v programu nebyla.

Jméno Anna bylo po řadu staletí jedním z nejrozšířenějších jmen na Valašsku a sv. Anna je dokonce považována za valašskou patronku. Této světici je zasvěcen i dřevěný kostelík ve Valašském Muzeu, kam se od roku 1939 ( s výjimkou zákazu v některých letech ) konají poutě z rožnovského kostela Všech svatých.

Naše vystoupení při svěcení nové kaple "Na Stráni" mělo příznivý ohlas a proto nás vedení Valašského Muzea pozvalo, abychom  zpříjemnili atmosféru pouti hodinovým koncertem v kostelíku sv. Anny. Sešli jsme se všichni a včas před začátkem  k rozezpívání a procvičení obtížnějších částí skladeb. Vlastní koncert uvedla známá moderátorka Zuzka Vašková, která přiblížila naši skupinu i repertoár. Pak už jsme zpívali. Některé písně s doprovodem hudebních nástrojů, některé bez doprovodu dvoj a trojhlasně. Zařadili jsme i píseň k svaté Anně a další dvě nové písně, které jsme nacvičili v posledních dvou týdnech. Potěšil nás potlesk, který zazněl po některých zvlášť povedených a působivých skladbách.

Po koncertě se nás většina sešla ve stylové, staré Vaškově hospodě, která je v archivních záznamech evidována od r.1631. Chlapi byli ve zpěvu k neudržení a tak s malými přestávkami na lok piva jsme zpívali asi hodinu pro hosty a personál hospody naše oblíbené lidové písničky. Protože nás hospodský nevyhodil a dokonce nám věnoval novou publikaci "Vaškova hospoda" předpokládám, že se zpěv líbil. V podvečer jsme ještě udělali památeční foto pozůstalých "Rožnovských Ogarů" před kostelíkem sv. Anny a zamířili domů.

V neděli 15.7. jsme se vypravili na pouť do Hážovic - Končin, kde jsme měli pomoct se zpěvem při mši sv. a hlavně zazpívat později, při přátelském posezení Hážovjanů s poutníky. S obavami jsem sledoval předpověď počasí, která nebyla nijak příznivá - mělo být zataženo s deštěm.

Nedělní odpoledne, které jsme strávili s P. Františkem Eliášem se naštěstí vydařilo. Počasí bylo nakonec ještě příznivější než na Pasecké pouti. Aby ale aspoň trochu vyhovělo předpovědi meterologů, spadlo kolem 18 hod. několik kapek. Když jsme zazpívali sadu valašských písniček, donesli nám guláš, pivo, cukroví a Petr obcházel  s táckem "bíléj" aji "barevnéj". Sešla se nás většina a zpívalo sa s chuťú. Přidávali se i známí  zpěváci a přátelé z okolních dědin a většina "pútníkú" vydržela až do konce.

Na pouti v Hážovicích - Končinách byla opět, jako každý rok příjemná nálada a příležitost pro setkání rodin a známých. Všem přátelům z Hážovic chci jménem poutníků za krásně upravené prostředí a všechno co připravili a nabídli poděkovat.                                                                                      Honza

 Bývalý rožnovský, nyní zašovský farář P.Jiří Polášek  pozval Rožnovské Ogary, aby zazpívali v noci před poutí k P.Marii Zašovské. V okolnosti, že přišlo zpívat všech 15 členů vidím, že vnímají hodnoty a tradici a tak neváhali obětovat pro tuto událost část  svého spánku.

Pouť je proslulá na celém Valašsku. V mém mládí zde přicházely průvody z Rožnova, Valašského Meziříčí a všech okolních vesnic. Nesly se korouhve, sošky, provolávaly se sloky zbožných písní a všíchni poutníci, přes strasti, které při chůzi zakoušeli se těšili na nádherné zážitky a setkání. Pro mě byl nejsilnější zážitek, když se na dolním konci Zašové neplánovaně setkaly průvody poutníků, které přišly z různých směrů. Čela průvodů se najednou vynořila z ulic, zpoza chalup, kříže v čele únavou z pouti pokleslé se najednou vztyčily, unavení zpěváci dostali nový impulz a  pěli z plných plic, aby ukázali, že oni "sú to nejlepší a nesprávnější pútní procesí do Zašové."

Noční program, který zahájil Otec Jiří ve 21 hod.modlitbou růžence, jsme spolu s přítomnými prokládali slokami mariánské písně. Pak už následoval náš  hodinový koncert lidových, převážně valašských písní. Bloky písníček doprovázelo obecenstvo potleskem a ty, které znali zpívali lidé s námi. Po půl hodině jsme udělali přestávku na čaj a kdo chtěl mohl nabírat vodu přímo ze zázračného, mariánského pramene, který teče poblíž. Když koncert skončil, následovala mše svatá.

Vyměnily se nástroje a repertoár a celou mši sv. jsme doprovázeli svým zpěvem. Zvlášť mně potěšila promluva Otce Jiřího a také to, že se nám podařilo krásně upravit a zazpívat žalm "Naše oči hledí na Hospodina, dokud se nad námi nesmiluje".

V kontrastu s ruchem a chaosem, který v podvečer i v noci panoval v centru Zašové, jsme v krásném, tichém údolí "Stračky", obklopeném lesy, u pramene P.Marie Zašovské prožili chvíle klidu, který každý v životě hledá a potřebuje. Díky všem, kteří si vzali na starost dopravu auty a také manželkám, které nás doprovázely.

S letošní poutí jsem nepočítal, protože ohlásili návštěvu přátelé, kteří u nás léta nebyli. Všechno se ale vyvinulo tak, že i oni chtěli na Radhošť a proto jsem poslal mail na členy naší skupiny  s nabídkou nezávazného setkání Ogarů - poutníků poblíž radhošťské kaple.

Na Radošči nás přivítala dechovka "Bečvanka", stánky s pivem, gulášem a srcama z půti. Bylo teplo až horko a tak všichni vítali občasný mírný vánek, nebo hledali stínek pod okolním smrčkovým porostem.  Mši sv. v 9.30 sloužil frenštátský p.farář a varhanám tradičně šlapal na měch svérázný varhaník Mirek. Kněz z Frenštátu je známý svými trefnými průpovidkami a nekonvenčním kázáním, ve kterém pokračuje, když příjde myšlenka i v průběhu mše. Bohoslužby se konají venku před kaplí a tak se jeho vtip po závěrečném požehnání :  " Protože následuje další mše, opusťte kostel, aby se mohlo vyvětrat, " setkal s veselým ohlasem účastníků.

V dolíku pod kaplí se o pouti sv.Cyrila a Metoděje shromažďují přátelé z Rožnova, Hážovic, Zubří, Valašské Bystřice a dalších dědin, kteří nejen vítají příležitost k setkání, ale jako dobří zpěváci si po mši sv. chtějí zazpívat. Místo mají "propachtované" rodiny Kulišťáků a Bolků. Každoročně tu  před poutí přespávají ze soboty na nedělu, takže dolík je pěkně proležený a od kaple není moc vidět. Proto jej nejspíše minul i Vojta, který byl na Radhošti viděn, ale nedošél.. Po dvanácté hodině si tu z  Rožnovských Ogarů zpříjemňovali pěknú nedělu  Petr K., Pavel B., Pavel Š., Jirka H., Bohuš a Honza se svými rodinami a přáteli. Zpívalo sa spontánně. S chutí se přidávali osvěčení zpěváci: manželé Adamcovi z Bystřic, Trčkovi z Pasek, Bradáčovi z Rožnova a mnoho dalších, kteří už z minulých let místečko znají a "dyž sú na púti tož sa sem přecaj enem nakonec došabřú".