Čas utíká jako jelen, co byl ....., a tak se stalo, že už je to deset let, co jsme na zahradě u Koláčků oslavovali Miloškovu "70" a za pět let poté, v zahradním koutku, prožili krásný podvečer a večer s bohatým pohoštěním  u příležitosti Miloškových "75".

Letos byla každému Ogarovi předána osobní pozvánka, kde nás Miloš zve na svou "Osumdesátku" a tentokrát se sláva konala na Santově, krásném místě nad Valašskou Bystřicí; jo, a roste tam ten jalovec.

Než jsme se stačili domluvit, jak se tam všichni dostanem, příjemně nás překvapila zpráva, že se tam dostanem autobusem, který nám zajistila Maruška - je to "hvězda".

Účast Ogarů nemohla dopadnout jinak - přišli "fšeci", i Bohuš  a Pavel Bolek.Ogaři z Vigantic a Hážovic přibrali i svoje robky. Protože jsme chtěli tu slávu udělat stylově, tak se všichni oblékli po valašsky; někteří aspoň vršek.

Než nás autobus, kolem 14:00 hodiny, naložil u Bystřického mostu, spustil se pěkný "slejvák", ale cestou k cíli vše přestalo a přistání na Santově už bylo za sluníčka. Před hospodů nás čekal Milošek i s Marušků a na uvítanou se podávaly štamprle s Jägermeisterem. No, uvítání parádní a nezústalo jen u toho. Na zastřešené verandě už byly přichystané stoly k sezení a ke zdi se v okamžiku po příchodu, na další stoly, nosily dobroty - maso, kyselica, saláty, koláče, cukroví až oči přecházely.

Po počátečním chaosu, kdy se většina vrhla na jídlo, jsme se konečně dostali k tomu hlavnímu - popřát Miloškovi k jeho životnímu jubileu, předat mu dárečky a společně zazpívat "Živijó...".

Ogaři z Hážovic a Vigantic i s robkama si pro oslavence připravili písničku od Zmožka "Píseň vděčnosti", kde si robečky i zarecitovaly. Potom se zpívaly písničky  "Miloškovi k 80" a "Naší Marušce" na nápěvy písní "Sem, sem hrubě rád" a "Ten Zuberský kostelíček" z autorské dílny Marušky Bolkové. Vše podpořil zpěv i ostatních Ogarů, kterým Hážovjané připravili předtištěné texty.

Po slavnostním úvodu započala oslava, - jedlo se, pilo se a zpívalo. Jirka Holčák nezahálel, využil pěkného počasí a vyzval celou společnost ke společnému focení. Přelezli jsme cestu a v pěkném prostředí na palouku s lavičkami pořídil několik foteček. Přibližně v polovině oslav Ogaři zazpívali píseň, kterou pro Miloše k "80" upravil Jenda Mach a která se zpívala taky na nápěv písně "Sem, sem hrubě rád". Kromě jiných písní se Milošovi zazpívaly i "Svatý Michaeli" a "Mnogaja ľeta". 

Hodovalo se, zpívalo a došlo i ke zpestření, a to že si s námi zazpívala i malá holčička Magdalénka, která byla na Santově náhodou se svými rodiči.

Při tom všem veselí čas rychle utekl a byl tu autobus, který nám připomněl, že se musíme ubírat k domovům. 

Na závěr bych chtěl poděkovat Milošovi a jeho ženě Marušce za pěkné odpoledne a večer v krásném prostředí Valašska - na Santově, co je ten kopec a roste tam jalovec.

Vojta

Když je moc slunka – horko a sucho, tož je to špatné. Když několik dní moc prší je to otravné. Tentokrát se deštivému období podařilo jak naschvál (i podle předpovědi) trefit, když se v neděli 6.8.2023 slavila tradiční Tylovská pouť.

Ogaři se postupně scházeli za vytrvalého deště podle domluvy "U křížku" kde před desátou dopoledne dorazil z kostela průvod, doprovázený zmoklou dechovkou. Nějakou dobu jsme váhali, ale nakonec jsme s Jožkou vytáhli hudební nástroje. Ochotní Ogaři nad námi rozložili deštníky a celá parta zazpívala ve zkráceném programu poutní písně "Stúpajme Valaši" a "Sbohem má radosti". Roznášely se vdolečky, trochu jsme navlhli, zmokly nám noty a pak pořadatelé ohlásili odchod "Na Dolinu", kde se vždy připravuje jídlo a odpoledne probíhá poutní zábava.

Pořadatelé tentokrát neváhali a pokryli prostor velkými stany. Našli jsme si místo ve světlejším stanu mezi poutníky, Vojta se Zdenkem okamžitě nalévali na zahřátí a ozvala se dechovka. Trumpetista Laďa měl obavy jestli všecko vyjde a bude moct hrát, ale nakonec se blýsknul super novým úsměvem a nátiskem. Naopak náš Milan se vyjádřil, že se bojí smát a i se zpěvem musí opatrně. Déšť sice odradil hodně lidí, ale ti obětavci, kteří došli si přišli na své.  Hlavní jídlo bylo vynikající – guláš a vepřová kýta opékaná na rožni. Na stolech nás čekaly tradičně vdolky, vdolečky, cukroví a postupně další chuťovky, zapékané v lístkovém těstě, tlačenka s výbornými okurky a k tomu pití co si kdo přál. Pravdou je, že chuť na pivo byla za deště viditelně menší.

Naše parta se střídala s dechovkou. V několika vstupech jsme zahráli a zazpívali hlavně valašské písně, ale i dalši moravské a české, které mají lidé rádi. Kamaráda Jirku z Pasek jsme tak potěšili, že se slzami radosti v očích mně donesl jak sám řekl: "Malý příspěvek". Vojta si konečně prosadil a zazpíval "Slavíčka", při zpěvu nám fandil a tleskal i zlínský hejtman Radim Holiš, který nás už téměř pravidelně vyhledává na naších vystoupeních. Došli i naši kamarádi Bolkovi z Hážovic, kterým jsme zahráli jejich oblíbené písničky. To je dokonce zvedlo do tance, přidali se i Bolckovi a nakonec se zaplnil celý parket.

Byla radost vidět, že když se chce, tak i za špatného počasí lze zažít radost a pěkné chvilky s přáteli. Poděkovat musíme obětavým hasičům a dalším organizátorům. Slovy nelze vyjádřit dostatečné poděkování našim přátelům, Jarce a Zdeňkovi, kteří nejen dováželi a roznášeli jídlo a pití, ale k tomu přidávali i milý úsměv a snažili se podle možností vyhovět každému přání a vytvořit i za vytrvalého deště příjemnou poutní pohodu.

      Týden po pouti v Hážovicích jsme se v neděli 23.7. 2023 znovu sešli a to na pouti ke sv. Anně v dřevěném kostelíku ve Valašském museu v přírodě. Našemu vystoupení předcházela jako vždy usilovná příprava v předchozích týdnech na rožnovské Charitě. Program začal na místě samém úderem 14. hodiny. Před zahájením nás do sakristie přišel přivítat, a poté představit četnému publiku i tajemník MěÚ pan Gross. Slovem náš písničkový program zasvěceně  provázela paní Eva Pašková. 

     Tematicky jsme začali  " Šema Jisrael ", pokračovali písněmi k Panně Marii, kánonem "Ježíš je Pán Pánů ", písní k sv. Michaelovi a na závěr dali " Sbohem má radosti", kterou si s námi dokonce zazpívali i někteří z publika. Organizace vlastního vystoupení pod taktovkou kapelníka Jana Macha byla jako obvykle velmi dobrá a tomu odpovídal i výsledek představení, oceňovaného opakovaným potleskem. Mezi diváky byla celá řada přátel a známých a rodinných příslušníků našich hudebníků i zpěváků. Zároveň bylo vystoupení díky horku v kostele a i našemu velkému úsilí i solidní potní kúrou.

      Poté jsme se přesunuli do neméně teplého prostředí venku a usadili se alespoň trochu do  stínu mohutného jasanu u jedné z valašských hospod areálu musea. Počáteční velkou žízeň jsme uhasili velmi dobrým Hibernalem, který přinesl Pavel Zícha. Po vybrání  pozic pro muzikanty a míst pro zpěváky jsme se s vervou pustili po úvodní "My jsme Valaši " do našeho repertoáru lidovek. Podle ohlasu i potlesku hostů restaurace jsme si asi nevedli špatně. Hráli a zpívali jsme i na přání hostů a jedno přání bylo zvlášť unikátní. Maminka Jany Říhové, 97-letá paní, si zazpívala za doprovodu cimbálu  a houslí sólo "Hledám galánečku" a to velice pěkně. Sklidila za to oprávněný aplaus na otevřené scéně. Velkou podporou nám byli i rodinní příslušníci z rodu Jožky Slováka, Víti Kalmána, Vojty Maňáka a samozřejmě i manželka našeho kapelníka Honzy Macha, Zdeňka. Zaujali jsme zřejmě i slovenský folklorní soubor, který se shromáždil kolem nás a zazpíval si s námi očividně rád pár našich, ale i jejich písniček. Myslím, že to bylo vydařené odpoledne, a že jsme udělali radost i svaté Anně na nebesích.

  Pouť v Hážovicích se letos konala v neděli 16.července. Poutníci se vydali, za velmi teplého počasí, z Hážovské návsi ve 14:00 hodin do Končin, kde se v 15:00 hodin konala mše, kterou tentokrát celebroval Otec Kamil Obr.

Letos nemuseli Hážovjané nadkrývat prostor oltáře ani sezení před ním, protože předpověď počasí byla nanejvýš příznivá a stínek před žhavým sluníčkem obstaraly většinou stromy a keře v okolí.

Většina Ogarů přijela už na mši a než mše skončila, dostavili se i ostatní chybějící. Hned po mši jsme obsadili uvolněné pozice vedle oltáře a zazpívali písně k P. Marii.

Mezitím se začalo roznášet občerstvení a k připraveným stolům byli poutníci i Ogaři pozvání aby ochutnali srnčí guláš, který byl velmi dobrý. Po něm sedlo i dobře vychlazené pivečko i ostatní dobroty, které už byly na stolech roznesené. Petr Kulišťák chodil se  štamprlama a plnil je různými dobrými moky, které, prý, našel doma ve sklepě, když tam dělal pořádek /měl by dělat pořádek častěji a ne jen před Poutí/.

Ogaři se po guláši dali do zpívání a pozvali mezi sebe i Bohuše, který se účastnil poutě s manželkou. Bohuš se nenechal dlouho přemlouvat a nakonec s námi zpival až do konce. Mimo jiné jsme samozřejmě zazpívali Otci Kamilovi (který se svým známým, příjemným úsměvem posedával u stolů a bavil skupinky poutníků), potom organizátorům poutě a na přání i Marušce Bolkové "Zašlo slunečko" a "Praskly ty zuberské mostky".

Vyvrcholením bylo společné focení poutníků, kteří vytrvali až do konce. Fotit se však muselo dvakrát, protože každá polovina poutníků chtěla mít mezi sebou Otce Kamila.

Hážovjanům se pouť vydařila nejen pro velmi pěkné počasí, ale díky dobrotkám, které jako vždy měli k pouti připravené.