Když je moc slunka – horko a sucho, tož je to špatné. Když několik dní moc prší je to otravné. Tentokrát se deštivému období podařilo jak naschvál (i podle předpovědi) trefit, když se v neděli 6.8.2023 slavila tradiční Tylovská pouť.

Ogaři se postupně scházeli za vytrvalého deště podle domluvy "U křížku" kde před desátou dopoledne dorazil z kostela průvod, doprovázený zmoklou dechovkou. Nějakou dobu jsme váhali, ale nakonec jsme s Jožkou vytáhli hudební nástroje. Ochotní Ogaři nad námi rozložili deštníky a celá parta zazpívala ve zkráceném programu poutní písně "Stúpajme Valaši" a "Sbohem má radosti". Roznášely se vdolečky, trochu jsme navlhli, zmokly nám noty a pak pořadatelé ohlásili odchod "Na Dolinu", kde se vždy připravuje jídlo a odpoledne probíhá poutní zábava.

Pořadatelé tentokrát neváhali a pokryli prostor velkými stany. Našli jsme si místo ve světlejším stanu mezi poutníky, Vojta se Zdenkem okamžitě nalévali na zahřátí a ozvala se dechovka. Trumpetista Laďa měl obavy jestli všecko vyjde a bude moct hrát, ale nakonec se blýsknul super novým úsměvem a nátiskem. Naopak náš Milan se vyjádřil, že se bojí smát a i se zpěvem musí opatrně. Déšť sice odradil hodně lidí, ale ti obětavci, kteří došli si přišli na své.  Hlavní jídlo bylo vynikající – guláš a vepřová kýta opékaná na rožni. Na stolech nás čekaly tradičně vdolky, vdolečky, cukroví a postupně další chuťovky, zapékané v lístkovém těstě, tlačenka s výbornými okurky a k tomu pití co si kdo přál. Pravdou je, že chuť na pivo byla za deště viditelně menší.

Naše parta se střídala s dechovkou. V několika vstupech jsme zahráli a zazpívali hlavně valašské písně, ale i dalši moravské a české, které mají lidé rádi. Kamaráda Jirku z Pasek jsme tak potěšili, že se slzami radosti v očích mně donesl jak sám řekl: "Malý příspěvek". Vojta si konečně prosadil a zazpíval "Slavíčka", při zpěvu nám fandil a tleskal i zlínský hejtman Radim Holiš, který nás už téměř pravidelně vyhledává na naších vystoupeních. Došli i naši kamarádi Bolkovi z Hážovic, kterým jsme zahráli jejich oblíbené písničky. To je dokonce zvedlo do tance, přidali se i Bolckovi a nakonec se zaplnil celý parket.

Byla radost vidět, že když se chce, tak i za špatného počasí lze zažít radost a pěkné chvilky s přáteli. Poděkovat musíme obětavým hasičům a dalším organizátorům. Slovy nelze vyjádřit dostatečné poděkování našim přátelům, Jarce a Zdeňkovi, kteří nejen dováželi a roznášeli jídlo a pití, ale k tomu přidávali i milý úsměv a snažili se podle možností vyhovět každému přání a vytvořit i za vytrvalého deště příjemnou poutní pohodu.

      Týden po pouti v Hážovicích jsme se v neděli 23.7. 2023 znovu sešli a to na pouti ke sv. Anně v dřevěném kostelíku ve Valašském museu v přírodě. Našemu vystoupení předcházela jako vždy usilovná příprava v předchozích týdnech na rožnovské Charitě. Program začal na místě samém úderem 14. hodiny. Před zahájením nás do sakristie přišel přivítat, a poté představit četnému publiku i tajemník MěÚ pan Gross. Slovem náš písničkový program zasvěceně  provázela paní Eva Pašková. 

     Tematicky jsme začali  " Šema Jisrael ", pokračovali písněmi k Panně Marii, kánonem "Ježíš je Pán Pánů ", písní k sv. Michaelovi a na závěr dali " Sbohem má radosti", kterou si s námi dokonce zazpívali i někteří z publika. Organizace vlastního vystoupení pod taktovkou kapelníka Jana Macha byla jako obvykle velmi dobrá a tomu odpovídal i výsledek představení, oceňovaného opakovaným potleskem. Mezi diváky byla celá řada přátel a známých a rodinných příslušníků našich hudebníků i zpěváků. Zároveň bylo vystoupení díky horku v kostele a i našemu velkému úsilí i solidní potní kúrou.

      Poté jsme se přesunuli do neméně teplého prostředí venku a usadili se alespoň trochu do  stínu mohutného jasanu u jedné z valašských hospod areálu musea. Počáteční velkou žízeň jsme uhasili velmi dobrým Hibernalem, který přinesl Pavel Zícha. Po vybrání  pozic pro muzikanty a míst pro zpěváky jsme se s vervou pustili po úvodní "My jsme Valaši " do našeho repertoáru lidovek. Podle ohlasu i potlesku hostů restaurace jsme si asi nevedli špatně. Hráli a zpívali jsme i na přání hostů a jedno přání bylo zvlášť unikátní. Maminka Jany Říhové, 97-letá paní, si zazpívala za doprovodu cimbálu  a houslí sólo "Hledám galánečku" a to velice pěkně. Sklidila za to oprávněný aplaus na otevřené scéně. Velkou podporou nám byli i rodinní příslušníci z rodu Jožky Slováka, Víti Kalmána, Vojty Maňáka a samozřejmě i manželka našeho kapelníka Honzy Macha, Zdeňka. Zaujali jsme zřejmě i slovenský folklorní soubor, který se shromáždil kolem nás a zazpíval si s námi očividně rád pár našich, ale i jejich písniček. Myslím, že to bylo vydařené odpoledne, a že jsme udělali radost i svaté Anně na nebesích.

  Pouť v Hážovicích se letos konala v neděli 16.července. Poutníci se vydali, za velmi teplého počasí, z Hážovské návsi ve 14:00 hodin do Končin, kde se v 15:00 hodin konala mše, kterou tentokrát celebroval Otec Kamil Obr.

Letos nemuseli Hážovjané nadkrývat prostor oltáře ani sezení před ním, protože předpověď počasí byla nanejvýš příznivá a stínek před žhavým sluníčkem obstaraly většinou stromy a keře v okolí.

Většina Ogarů přijela už na mši a než mše skončila, dostavili se i ostatní chybějící. Hned po mši jsme obsadili uvolněné pozice vedle oltáře a zazpívali písně k P. Marii.

Mezitím se začalo roznášet občerstvení a k připraveným stolům byli poutníci i Ogaři pozvání aby ochutnali srnčí guláš, který byl velmi dobrý. Po něm sedlo i dobře vychlazené pivečko i ostatní dobroty, které už byly na stolech roznesené. Petr Kulišťák chodil se  štamprlama a plnil je různými dobrými moky, které, prý, našel doma ve sklepě, když tam dělal pořádek /měl by dělat pořádek častěji a ne jen před Poutí/.

Ogaři se po guláši dali do zpívání a pozvali mezi sebe i Bohuše, který se účastnil poutě s manželkou. Bohuš se nenechal dlouho přemlouvat a nakonec s námi zpival až do konce. Mimo jiné jsme samozřejmě zazpívali Otci Kamilovi (který se svým známým, příjemným úsměvem posedával u stolů a bavil skupinky poutníků), potom organizátorům poutě a na přání i Marušce Bolkové "Zašlo slunečko" a "Praskly ty zuberské mostky".

Vyvrcholením bylo společné focení poutníků, kteří vytrvali až do konce. Fotit se však muselo dvakrát, protože každá polovina poutníků chtěla mít mezi sebou Otce Kamila.

Hážovjanům se pouť vydařila nejen pro velmi pěkné počasí, ale díky dobrotkám, které jako vždy měli k pouti připravené.

V neděli 4.června uplynul právě týden od vystoupení Ogarů na pouti na Dolních Pasekách a na farní zahradě v Rožnově se uskutečnil tradiční farní den, který se každoročně pravidelně koná při výročí posvěcení rožnovského chrámu Páně o slavnosti Nejsvětější Trojice. Akce začala udělením požehnání otcem Pavlem v kostele od 14:30. Po něm jsme se přesunuli na farní zahradu, kde se už vlastní veselice rozbíhala.

Letos počasí přálo, takže účast byla hojná a organizátoři vše pečlivě a důkladně připravili. V programu si každý mohl vybrat podle svého gusta. Pro nejmenší na čerstvě pokosené zahradě probíhaly nejrůznější hry a soutěže, odrostlejší pak lákala diskotéka, při které mohli i tancovat. Vaječina, kterou připravily kuchařky byla skvělá, vždyť se na ni spotřebovalo přes 400 vajec. Stoly se doslova prohýbaly pod slanými i sladkými dobrotami přinesenými našimi farnicemi. Výběr alko i nealko- nápojů musel také uspokojit každého.

Ogaři byli brzy připraveni ke hře i ke zpívání a proto jsme mohli začít již od 15:00. Po úvodní písních Přijdˇ Duchu svatý k nám a Naše milá Matko jsme plynule přešli k našemu obvyklému písňovému repertoáru. V permanenci byly Honzův cimbál i mandolína, Jožkovy housličky i Štěpánova harmonika a kytara a na bicí hrál Mirek Polášek, který k údivu omladiny občas přidal i krátké taneční kreace. Posluchači sledovali naši muziku se zájmem, sklízeli jsme častý potlesk i s pochvalnými výkřiky. Dokonce omladina, která seděla pár stolů od nás přerušovala své písničky a zaujatě nás poslouchala a někdy se i k našemu zpívání přidávala. Hráli jsme i podle přání z publika, vždy s dobrou odezvou. K neodmyslitelné součásti našeho vystoupení i letos patřil Valášek Arnoštek, který tancoval s takovou vervou, až se mu podařilo převrhnout lavici s táckem chlebů s vaječinou.

Zazpíval si s námi chvíli i otec Pavel a přišel i kaplan Josef. V podvečer se zastavil na kus řeči i bývalý starosta Rožnova, dnes hejtman Zlínského kraje, Radim Holiš. A i ten si rád s námi zazpíval.

Farní den se pomalu chýlil ke konci, a tak po sedmé hodině večerní jsme zahráli a zazpívali svoji poslední písničku.

Byl to příjemně strávený den a už teď se těšíme, dá-li Pán, na příští setkání na farní zahradě.

Již tradičně se na konci května, náš sbor zúčastňuje pouti na Dolních Pasekách. Většina chlapů se setkala u kapličky a při čekání, než dorazí procesí a začne mše, jsme si vyzkoušeli novější písně, které jsme plánovali zazpívat.

Mši sloužil kaplan P.Josef Svoboda, který  se dostavil s mírným zpožděním i se svým varhaníkem. Na začátku mše jsme zazpívali píseň "Přijd, duchu svatý, k nám" a na konci píseň "Naše milá Matko". Během mše se zpívaly mariánské písně za doprovodu varhaníka. Přítomná dechovka, která přivedla procesí, přidala k lepšímu slavnostní fanfáry při pozdvihování.

Od kapličky se dechovka i Rožnovští Ogaři přemístili ke Kolibě, kde obyčejně na střídačku zpíváme a hrajeme pro zúčastněné diváky a také poutníky.

V první sérii jsme kromě jiného zazpívali "Stúpajme Valaši" a "My jsme muzikanti". Druhou sérii si odehrála dechovka  a my se odešli posilnit gulášem, který byl sice trošku řídký, ale chuťově dobrý. Po návratu jsme ochutnali "jabkovicu", kterou nám, také tradičně darovala Marie při guláši. Šikovné cérky roznášely vdolky, koláče, dobrotky a víno. Tak se mi zdá, že poutníků je rok od roku míň a zúčastněných rok od roku víc. Po dechovce, která odešla na guláš jsme zazpívali další sérii lidovek z Valašska a Slovácka.

Tentokrát se asi dolno a horno pasečané více věnovali modlitbám, takže počasí přálo a my se snažili zpívat co nejdéle. S výborným houslistou Jožkou Říhou přijela i jeho manželka Jana, která využila nově nabyté zkušenosti a podepřela naší muziku bubnováním na cajon. Naši partu doplnila i její maminka Irma Marešová – Vrbická, která si ve svých obdivuhodných 97 letech s námi některé písně zazpívala. Přejeme jí hodně zdraví a ještě hodně příjemných životních zážitků.

Při našem vystoupení, nechyběl ani Arnoštek, který svými kreacemi s valašským obuškem je pravidelným účastníkem a maskotem všech lidových akcí ve valašském regionu.