datum                         akce                                        poznámka

27.5.2023             koncert pro Charitu                kostel RpR / s Rosenkou čas upřesníme

28.5.2023             Pouť D.Paseky                       Dolní Paseky kaplička - sraz 14.30.

4.6.2023               Farní den                                farní zahrada 15.00

16.7.2023              Pouť Hážovice Končiny         Končiny 15 h mše

23.7.2023             Val.Muzeum                            Kostel sv.Anny 13.30

6.8.2023                Pouť Tylovice                         U křížku  9.30

31.8.2023              Miloš Koláček "80"                 Santov

11.9.2023              Výročí Charitního domu         Charita

18.11.2023            Valašská Bystřice                   CD - soubor Troják

22.11.2023            Klub seniorů                            Hudební odpoledne

3.12.2023              Svaz rožnovských žen            Předvánoční program-Brillovka 15.00

Čas utíká jako jelen, co byl ....., a tak se stalo, že už je to deset let, co jsme na zahradě u Koláčků oslavovali Miloškovu "70" a za pět let poté, v zahradním koutku, prožili krásný podvečer a večer s bohatým pohoštěním  u příležitosti Miloškových "75".

Letos byla každému Ogarovi předána osobní pozvánka, kde nás Miloš zve na svou "Osumdesátku" a tentokrát se sláva konala na Santově, krásném místě nad Valašskou Bystřicí; jo, a roste tam ten jalovec.

Než jsme se stačili domluvit, jak se tam všichni dostanem, příjemně nás překvapila zpráva, že se tam dostanem autobusem, který nám zajistila Maruška - je to "hvězda".

Účast Ogarů nemohla dopadnout jinak - přišli "fšeci", i Bohuš  a Pavel Bolek.Ogaři z Vigantic a Hážovic přibrali i svoje robky. Protože jsme chtěli tu slávu udělat stylově, tak se všichni oblékli po valašsky; někteří aspoň vršek.

Než nás autobus, kolem 14:00 hodiny, naložil u Bystřického mostu, spustil se pěkný "slejvák", ale cestou k cíli vše přestalo a přistání na Santově už bylo za sluníčka. Před hospodů nás čekal Milošek i s Marušků a na uvítanou se podávaly štamprle s Jägermeisterem. No, uvítání parádní a nezústalo jen u toho. Na zastřešené verandě už byly přichystané stoly k sezení a ke zdi se v okamžiku po příchodu, na další stoly, nosily dobroty - maso, kyselica, saláty, koláče, cukroví až oči přecházely.

Po počátečním chaosu, kdy se většina vrhla na jídlo, jsme se konečně dostali k tomu hlavnímu - popřát Miloškovi k jeho životnímu jubileu, předat mu dárečky a společně zazpívat "Živijó...".

Ogaři z Hážovic a Vigantic i s robkama si pro oslavence připravili písničku od Zmožka "Píseň vděčnosti", kde si robečky i zarecitovaly. Potom se zpívaly písničky  "Miloškovi k 80" a "Naší Marušce" na nápěvy písní "Sem, sem hrubě rád" a "Ten Zuberský kostelíček" z autorské dílny Marušky Bolkové. Vše podpořil zpěv i ostatních Ogarů, kterým Hážovjané připravili předtištěné texty.

Po slavnostním úvodu započala oslava, - jedlo se, pilo se a zpívalo. Jirka Holčák nezahálel, využil pěkného počasí a vyzval celou společnost ke společnému focení. Přelezli jsme cestu a v pěkném prostředí na palouku s lavičkami pořídil několik foteček. Přibližně v polovině oslav Ogaři zazpívali píseň, kterou pro Miloše k "80" upravil Jenda Mach a která se zpívala taky na nápěv písně "Sem, sem hrubě rád". Kromě jiných písní se Milošovi zazpívaly i "Svatý Michaeli" a "Mnogaja ľeta". 

Hodovalo se, zpívalo a došlo i ke zpestření, a to že si s námi zazpívala i malá holčička Magdalénka, která byla na Santově náhodou se svými rodiči.

Při tom všem veselí čas rychle utekl a byl tu autobus, který nám připomněl, že se musíme ubírat k domovům. 

Na závěr bych chtěl poděkovat Milošovi a jeho ženě Marušce za pěkné odpoledne a večer v krásném prostředí Valašska - na Santově, co je ten kopec a roste tam jalovec.

Vojta

Když je moc slunka – horko a sucho, tož je to špatné. Když několik dní moc prší je to otravné. Tentokrát se deštivému období podařilo jak naschvál (i podle předpovědi) trefit, když se v neděli 6.8.2023 slavila tradiční Tylovská pouť.

Ogaři se postupně scházeli za vytrvalého deště podle domluvy "U křížku" kde před desátou dopoledne dorazil z kostela průvod, doprovázený zmoklou dechovkou. Nějakou dobu jsme váhali, ale nakonec jsme s Jožkou vytáhli hudební nástroje. Ochotní Ogaři nad námi rozložili deštníky a celá parta zazpívala ve zkráceném programu poutní písně "Stúpajme Valaši" a "Sbohem má radosti". Roznášely se vdolečky, trochu jsme navlhli, zmokly nám noty a pak pořadatelé ohlásili odchod "Na Dolinu", kde se vždy připravuje jídlo a odpoledne probíhá poutní zábava.

Pořadatelé tentokrát neváhali a pokryli prostor velkými stany. Našli jsme si místo ve světlejším stanu mezi poutníky, Vojta se Zdenkem okamžitě nalévali na zahřátí a ozvala se dechovka. Trumpetista Laďa měl obavy jestli všecko vyjde a bude moct hrát, ale nakonec se blýsknul super novým úsměvem a nátiskem. Naopak náš Milan se vyjádřil, že se bojí smát a i se zpěvem musí opatrně. Déšť sice odradil hodně lidí, ale ti obětavci, kteří došli si přišli na své.  Hlavní jídlo bylo vynikající – guláš a vepřová kýta opékaná na rožni. Na stolech nás čekaly tradičně vdolky, vdolečky, cukroví a postupně další chuťovky, zapékané v lístkovém těstě, tlačenka s výbornými okurky a k tomu pití co si kdo přál. Pravdou je, že chuť na pivo byla za deště viditelně menší.

Naše parta se střídala s dechovkou. V několika vstupech jsme zahráli a zazpívali hlavně valašské písně, ale i dalši moravské a české, které mají lidé rádi. Kamaráda Jirku z Pasek jsme tak potěšili, že se slzami radosti v očích mně donesl jak sám řekl: "Malý příspěvek". Vojta si konečně prosadil a zazpíval "Slavíčka", při zpěvu nám fandil a tleskal i zlínský hejtman Radim Holiš, který nás už téměř pravidelně vyhledává na naších vystoupeních. Došli i naši kamarádi Bolkovi z Hážovic, kterým jsme zahráli jejich oblíbené písničky. To je dokonce zvedlo do tance, přidali se i Bolckovi a nakonec se zaplnil celý parket.

Byla radost vidět, že když se chce, tak i za špatného počasí lze zažít radost a pěkné chvilky s přáteli. Poděkovat musíme obětavým hasičům a dalším organizátorům. Slovy nelze vyjádřit dostatečné poděkování našim přátelům, Jarce a Zdeňkovi, kteří nejen dováželi a roznášeli jídlo a pití, ale k tomu přidávali i milý úsměv a snažili se podle možností vyhovět každému přání a vytvořit i za vytrvalého deště příjemnou poutní pohodu.