Na úterý 24.9. jsme dostali od Jožky Říhy a jeho manželky Jany pozvání, abychom mu pomohli oslavit jeho kulaté sedmdesátiny. A to my zas neváháme!
V prostorném přístřešku u rodinného domku bylo dostatek místa na sezení a Jožka zapnul i přímotop, protože k večeru teploty upozorňují na blížící se zimní období. Pozvány byly i manželky Ogarů, které potřebujeme na některých setkáních i proto, abychom si díky potlesku posílili své sebevědomí.
Na začátek jsme Jožkovi zazpívali oslavnou píseň na točenou "Zahrajte ně husličky" a předali dárky, mezi kterými byl i houslový smyčec. Pak už nás čekala bohatá hostina, která začala řízkem s výborným salátem, následovaly jednohubky, buchty, štrůdl, ovoce, slivovice, pivo, víno atd. V průběhu oslavy jsme čas úměrně rozkládali mezi jídlo a písničky. S námi přišli Jožkovi popřát také muziganti: kontráš Jarda, basista Zdeněk a univerzální Jirka, který hraje na cimbál a basu, ale tentokrát si přinesl housle. Tím vznikla plnohodnotná cimbálová muzika, a protože všichni muziganti "sú staří mazáci", bylo to na hudbě i písničkách poznat. Většina přítomných, včetně žen, mohla využít volné zábavy a zazpívat si na přání "svoju oblíbenú".
Housle provází Jožku celý život. Hrál v mnoha souborech a skupinách. Nejdéle v souboru "Radhošť" a později až do r. 2016 primášoval zuberský soubor "Beskyd". Jsme rádi, že je členem naší skupiny. Pravidelně chodí na zkoušky a je jedním z pilířů Rožnovských Ogarů. Kdo se s Jožkou Říhou setká ví, že je výborný houslista – primáš, který dokáže cifrovat ve velké rychlosti. Tuto dovednost uplatňuje, když dojde na čardáše a verbuňky. Jeho umění ale můžeme sledovat, když lehce pohladí struny smyčcem a zahraje pomalé, dojemné melodie, při kterých si posluchač uvědomí že: "........jeho srdce housle jsou......." .
Janě děkujeme za pozvání, přípravu hostiny a vytvoření příjemného prostředí. Jožkovi přejeme stálou radost z muziky, hbité prsty, mnoho krásných zážitků v životě a spokojenost v rodině.
Honza
K celkové pohodě celé akce přispělo nejen příjemné počasí, ale i to, že se o nás Zdeněk s Jarkou celou dobu
vzorně starali...
Hážovská pouť v Končinách v neděli 14.7. padla letos v červenci do nepříjemného, chladného, deštivého období. Obětaví hážovjané se raději připravili na horší podmínky a pokryli nejen liturgický prostor, ale i prostranství pro poutníky několika velkými stany. I když přede mší silně pršelo, déšť rychle skončil a během podvečera spadlo jen několik neškodných kapek.
Mši sv. sloužil rodák z Hovězího, který má příbuzné i ve Viganticích, P. Kocurek. Ten už druhé období působí jako farář v Americe nejen pro českou katolickou menšinu, ale z 90% i pro američany. Své působení v New Yorku nám přiblížil na závěr mše svaté.
Po bohoslužbě jsme dostali guláš (prý pokud je ešče teplý) a pak už přišel náš vstup s písněmi pro poutníky. Někteří - promrzlí už netrpělivě čekali na Petra, který pravidelně nalévá to, co nás zahřeje a dostane do varu. Chvilku mu to trvalo, než obešel celý areál, ale nakonec "sa dokodrcal aji k nám a nabízal medovinu, malinovú a též ořechovku". Všecko jsme ochutnali, pochválili a zpívali,..... a zpívali. Pro P. Kocurka zazněla i "Hore nad Hovězím...".
Kvůli nejistému počasí bylo lidí méně než obvykle, ale ti, co přišli, jistě nelitovali.
Na závěr jsme nečekaně ve čtyřech zakotvili u Štěpána, kterého jsme dovezli domů. Rozbalily se nástroje, které doplnil Vašík s basou a pozpívali na dvoře i v ateliéru své oblíbené písně, na které v Končinách nedošlo. Bylo to neplánované, ale příjemné zakončení pouti.