Po roce zase Čejkovice  -  22.června 2019

      Po loňské zkušenosti jsme si do našeho letošního programu opět zařadili návštěvu vinařství Sýkora na akci "Otevřené dveře" v Čejkovicích. Loni měla tato akce mezi Ogary velice příznivý ohlas a když je velké očekávání, často pak přijde zklamání. Proto jsem byl připraven na různe možné kolize.

      Nicméně k odjezdu na nádraží ČSAD se všichni dostavili včas, nikdo nezaspal a po půl 7. jsme tak mohli vyrazit. Tentokrát byla výprava z Rožnova rozšířena o 2. autobus s ONSEMI účastníky. Do Čejkovic jsme dorazili před 10 h.

Na přivítání jsme dostali první pohárek (s kousky jahod) a pak už jsme se mohli rozejít do celého komplexu vinařství, kde na několika různých stanovištích byla možnost ochutnávky jednotlivých vzorků vín (i archivních), destilátů a likérů.

      Začali jsme ve sklepě, kde jsme dali pro zahřátí i první serii písniček. Pak jsme se individuálně rozešli na ochutnávky, prohlídky vinařství i malebné dědinky Čejkovice, kde prožil dětství TGM a má tam i své muzeum.

      Po guláši, který byl v ceně vstupenky, jsme se sešli k druhému společnému zpívání, tentokrát venku pod stanovým přístřeškem, kde jsme loni úspěšně zabodovali u skupiny kolařů. Letos v dusné atmosféře před bouřkou jsme my i posluchači byli asi trochu unaveni a brzy jsme to kvůli blížící se bouřce zabalili. Nepodařilo se ani zlákat šikovnou cimbalistku z oficiálně naptané skupiny, aby si s náma zahrála.

      Pro třetí produkci jsme si vybrali místnost v mezipatře a tam jsme to už rozjeli naplno. Projeli jsme podstatnou část sortimentu našich oblíbených písniček a vydrželi hrát a zpívat skoro 3 hodiny v kuse, a když jsme měli v 19 h. odjíždět, gradovala právě finálová serie, při které vzájemné přiťukávání a objímání nebralo konce. Tady se uplatnila Honzova dlouholetá zkušenost, kdy umí vybrat serii písniček tak, aby nálada vrcholila. Tohoto závěru se zúčastnil i majitel pan Jaromír, kterého tato atmosféra také strhla a přinesl ještě několik lahví. Vzájemně jsme si s panem Jaromírem děkovali a slibovali, že za rok přijedeme zase.

     Chtěl bych na závěr poděkovat samozřejmě Honzovi za skvělou režii a Jožkovi Slovákovi za přípravu pochutin.

Ale tentokrát hlavně Jožkovi Říhovi. Přesto že bral penicilin a z ochutnávky tak nic neměl, nevzdal to a svými virtuózními houslemi výborně přispěl k příjemnému dojmu, který  jsme zde zanechali!

Takže pro mě až překvapivě – jednoznačný úspěch!!!

Tak to viděl Jura

Další fotografie z Pasecké pouti

Tradiční pouť na Dolních Pasekách padla do deštivého období. V Rožnově zatopil Hážovický potok střed města a i na místo konání poutě nateklo bláto a objevil se nový potůček. Vojta kvůli nejistému počasí postavil pro nás poblíž Koliby stanový přístřešek, který jsme po domluvě s vedoucím po mši sv. přestěhovali blíže k posluchačům.

Kromě páru kapek kolem 13 hod. jsme si na počasí nemohli stěžovat. Mši sloužil bývalý rožnovský (dnes zlínský) farář P. Kamil Obr. Při mši hrála dechovka, ale i my jsme v jejím průběhu uplatnili několik duchovních, převážně mariánských písní. Po májové pobožnosti začalo neformální setkání poutníků u  malého připraveného občerstvení. Děvčata v čele s Marií Pavlicovou roznášela koláče a víno. My jsme pojedli guláš a Petr se tradičně ujal čepování piva. V programu jsme se prostřídali s dechovkou a potěšili přítomné pěknými písničkami.

Celá pouť proběhla v radostném a přátelském duchu, ke kterému přispěla i přítomnost Otce Kamila, na kterého rožnovští farníci stále rádi vzpomínají. Všem, kteří obětavě připravili pěkné, nedělní odpolední setkání, posílají poutníci velké poděkování.

V neděli 19.5.2019 jsme přislíbili Hážovjanom, že jim zazpíváme na májové pobožnosti v hážovských Končinách, kterou celebroval P. Petr Krenický.

Během pobožnosti/mše se uskutečnila sbírka na pomoc řešení sociálních problémů, v místě působení P. Petra Krenického na Ukrajině.

Celé nedělní dopoledne i po obědě jsme se modlili, aby nevyšla předpověď počasí a nepršelo. Když jsme o půl třetí odpoledne vyjížděli z Rožnova, tak se zdálo, že naše modlitby nebyly vyslyšeny - pršelo, a to dost. Při vjezdu do Hážovic nás čekalo příjemné překvapení, všude bylo sucho a hned jsme si řekli, že Hážovjané se umí modlit lépe. Zkrátka, celá pobožnost i následné přátelské, sousedské posezení s výborným pohoštěním, našim vystoupením a také s vystoupením přátel z Ukrajiny v čele s P. Petrem Krenickým a jeho doprovodem, proběhlo ve velmi příjemném prostředí a za pěkného počasí.

Věřím, že všichni zúčastnění si odnesli v srdci mnoho z toho, co otec Krenický řekl v promluvě, i z toho, jak se potýkají s problémy na Ukrajině.

Hážovjanom za obětavost, pěknou i potřebnou akci a krásné prožitky moc děkujeme.

Letos jsme s Ogary naplánovali masopustní pochůzku s maskami, písničkami a legráckami jen na Dolních Pasekách.

Fašank jsme domlúvili na neděĺu odpoledňa 3. březňa, gdy súsedé a ostatní ľudé bývajú doma, mívajú aji náščevy a tak, že nás bude věcéj. Sraz byl o půl třetí u Machů. Před garážú už nás vyhlédali namaskovaní - pán domu Honza s Ogarem Bohušem. Pomály sa přitrúsili ešče aji další a tak sa nás zešlo dvanáct maskovaných  Ogarů a též nám přišel pomócť s inštrumentem ogar od Machů, Otec Jan. Muzigantú aji z ozembuchem a valchú bylo nakonec šest.    VIDEO ZDE

V hojném počtu byla zastoupena technická a rodinná podpora maskovaných účastníků, jako manželky, děti, vnoučata aj., kteří naplnili masopustní průvod a starali se o doplňování tekutin a jinou obsluhu. Od Machů se průvod vydal za zpěvu písní hore na kopec, takže některým postupně už na zpívání chybělo dechu. Po krátké přestávce se pokračovalo dál a se zpěvem dorazil průvod k místu srazu u Kubáňů, kde již probíhalo sousedské masopustní veselí. Tady jsme chvíli pozpívali, okoštovali chuťovky a tekuté dobrotky, zazpívali část našeho masopustního programu a společně jsme průvodem šli zase z kopca dolů. V polovině cesty jsme opět šplhali boční uličkou na kopec tentokrát k Sehnalům, kde nás čekalo milé přivítání od starousedlíků. Z jejich pozemku je krásný rozhled na pasecké údolí a nádherný pohled na pohoří se Soláněm.

Na cestě se průvod několikrát zastavil s kolemjdoucími a hlavně u dalších milých sousedů, kde se zpívalo, jedlo, koštovalo a nechyběl ani valašský penicilín. Přesto, že jsme zde slavili Masopust už třetí rok, tentokrát se opravdu povedl. První dva roky jsme zůstali jen na jednom místě, ale letos to byla skutečná masopustní obchůzka uličkami, která vytáhla ven lidi z chalup. Ti se konečně pořádně vzájemně blíže poznali a asi konečně zjistili, kdo v této části Dolních Pasek bývá a kdo jsou jejich sousedé.

Kde vše začalo, tam to i skončilo - u Machů. Bez zranění, s dobrou náladou a pocitem, že k sousedským vztahům, přátelství a společnému veselí může dobře přispět využití lidových zvyků a tradic. Je třeba je obnovovat, chránit, připomínat je mladším generacím a nedat jim zaniknout.